Článek 10
Úroky
(1) Úroky přijaté bankovní institucí, která má sídlo v jednom smluvním státě, se osvobozují od daně v druhém smluvním státě.
(2) Úroky přijaté od některého smluvního státu vládou druhého smluvního státu bud' přímo nebo prostřednictvím jakékoliv osoby jednající za tuto vládu, se osvobozují od daně v prvně zmíněném státě.
(3) Úroky přijaté právnickou osobou, osobní společností nebo jiným sdružením osob, které mají sídlo v některém smluvním státě, z půjček poskytnutých v penězích, ve zboží nebo ve službách nebo v jakékoliv jiné formě touto právnickou osobou, osobní společností nebo sdružením osob vládě druhého smluvního státu nebo státní korporaci nebo jakékoliv státní instituci nebo jakékoliv jiné instituci, na níž je druhý smluvní stát kapitálově zúčastněn, nebo úvěrnímu ústavu nebo podniku v tomto druhém smluvním státě se schválením vlády tohoto státu, se osvobozují od daně v tomto naposledy zmíněném státě.
(4) Ustanovení tohoto článku se nepoužijí, jestliže osoba mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě má stálou provozovnu v druhém smluvním státě a této stálé provozovně se přičítají příjmy, o nichž se pojednává v tomto článku; v takovém případě se použijí ustanovení článku 5 této smlouvy.
(5) Jakékoliv jiné úroky, přijaté osobou mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, od osoby mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě, podléhají zdanění v obou smluvních státech; avšak daň, která se má platit ve smluvním státě, ve kterém je zdroj úroků, nepřekročí, pokud jde u pohledávky, které poprvé vznikly po nabytí platnosti této smlouvy, 10 %.