Čl. 8
1. Nejsou-li trestné činy uvedené v článku 2 zahrnuty mezi trestné činy podléhající vydání v jakékoli existující smlouvě o vydání mezi smluvními státy, považují se za začleněné jako takové do takové smlouvy. Smluvní státy se zavazují, že zahrnou tyto trestné činy mezi trestné činy vyžadující vydání do každé smlouvy o vydání, jež mezi nimi bude uzavřena.
2. Bude-li smluvní stát, který vydání váže na existenci smlouvy, požádán o vydání pachatele jiným smluvním státem, s nímž nemá smlouvu o vydávání, může, jestliže se rozhodne k vydání, považovat tuto úmluvu za právní základ pro vydávání se zřetelem k těmto trestným činům. Vydání se uskuteční v souladu s procesními ustanoveními a jinými podmínkami zákonodárství státu, který byl o vydání požádán.
3. Smluvní státy, které neváží vydání na existenci smlouvy, pokládají mezi sebou takové trestné činy za trestné činy podléhající vydání podle procesních ustanovení a jiných podmínek zákonodárství státu, který byl o vydání požádán.
4. Pro účel vydání bude každý takový trestný čin posuzován smluvními státy jako čin spáchaný nejen v místě, kde byl spáchán, nýbrž také na území států, které mají stanovit svou jurisdikci v souladu s odstavcem 1 článku 3.