§ 64.
Povinnosti veřejných a některých jiných zaměstnanců.
(1) Za branné pohotovosti státu platí pro zaměstnance státu i jiných veřejnoprávních korporací, ústavů, fondů a jakýchkoli veřejných institucí vůbec, jakož i ústavů, fondů, podniků a závodů jim náležejících anebo jimi spravovaných a podniků pro veřejnou dopravu ustanovení odstavců 2 až 9.
(2) Zaměstnanci jsou povinni setrvati v svém služebním (pracovním) poměru, plniti řádně a svědomitě všechny povinnosti své služby (práce) a to jak služební (pracovní) úkoly pravidelné, tak i ony, které přinášejí poměry způsobené brannou pohotovostí státu, a zdržeti se všeho, co by mohlo znesnadniti neb ohroziti řádný a pravidelný výkon služby (práce). Jsou povinni vykonávati jako svou službu (práci) v zájmu obrany státu i takové úkoly, které jinak nenáležejí k jejich pravidelné službě (práci), a jsou povinni konati službu (práci) kdekoliv, i mimo své služební (pracovní) působiště.
(3) Služební (pracovní) poměr může býti rozvázán jen se svolením příslušného úřadu, a to, jde-li o služební (pracovní) poměr k státu, se svolením příslušného státního úřadu, a jde-li o jiný služební (pracovní) poměr, se svolením státního dozorčího úřadu a není-li ho, se svolením okresního úřadu anebo také úřadu (orgánu), jemuž to tyto úřady svěří. Takové svolení lze dáti jen z důležitých důvodů a není-li zájem obrany státu ohrožen. Ustanovení § 62, odst. 2, poslední věty platí obdobně.
(4) Jinak se služební (pracovní) poměr - mimo případy uvedené v odstavcích 5 a 6 - rozváže úřadem uvedeným v odstavci 3, a není-li k tomu podle platných předpisů příslušný, z jeho příkazu, vyžaduje-li toho zájem obrany státu neb jiný veřejný zájem a dovolil jí-li to platná jinak zákonná nebo smluvní ustanovení. Ustanovení poslední věty předcházejícího odstavce platí i tu.
(5) Zaměstnanec, který hrubě poruší povinnosti uvedené v odstavci 2, může býti ihned ze služby (práce) propuštěn bez disciplinárního (kárného) řízení. Zaměstnance, který není v služebním (pracovním) poměru k státu, může ze služby (práce) propustiti též příslušný státní dozorčí úřad, a není-li ho, okresní úřad anebo také úřad (orgán), jemuž to tyto úřady svěří. Před propuštěním třeba porušení povinností uvedených v odstavci 2 řádně zjistiti a zaměstnance o proviněních za vinu mu kladených vyslechnouti. Z rozhodnutí o propuštění může zaměstnanec podati do patnácti dní ode dne doručení nebo ústního prohlášení rozhodnutí odvolání k úřadu, který vykonává přímo dozor na úřad, jenž jej ze služby (práce) propustil; rozhodnutí o takovém odvolání je konečné. Podané odvolání nemá účinku odkládacího. U soudců z povolání jsou k opatření uvedenému v tomto odstavci a k rozhodování o opravných prostředcích proti takovému opatření povolány příslušné disciplinární soudy; tyto soudy vysloví propuštění ze služby disciplinárním nálezem.
(6) Zaměstnanec, který byl uznán pravoplatným rozsudkem trestního soudu vinným, že se porušením povinností uvedených v odstavci 2 dopustil přečinu nebo zločinu podle hlavy VIII, bude ihned ze služby (práce) propuštěn bez disciplinárního (kárného) řízení, nenastala-li ztráta služby (úřadu) již přímo ze zákona nebo výrokem soudu. Neprovede-li takové propuštění ze služby (práce) příslušný jinak úřad (orgán) nestátní, dá mu k tomu státní dozorčí úřad, a není-li ho, okresní úřad krátkou, neprodlužitelnou lhůtu. Uplyne-li tato lhůta marně, propustí dotčeného zaměstnance s konečnou platností sám příslušný státní dozorčí úřad, a není-li ho, okresní úřad.
(7) Propuštěním ze služebního (pracovního) poměru podle odstavce 5 nebo 6 zanikají veškerá ze služebního (pracovního) poměru vyplývající práva propuštěného zaměstnance i jeho rodinných příslušníků, nikoli však práva z veřejnoprávního pojištění.
(8) V případech zvláštního zřetele hodných může býti zaměstnanci propuštěnému ze služby (práce) podle odstavce 5 nebo 6, pokud by mu příslušely odpočivné platy, nebo jeho nevinným rodinným příslušníkům, pokud by měli nárok na zaopatřovací platy, kdyby byl zaměstnanec zemřel v době svého pravoplatného propuštění ze služby (práce), přiznán příspěvek na výživu. Na tento příspěvek sluší užiti přiměřeně ustanovení § 5 zákona ze dne 12. července 1933, č. 147 Sb. z. a n., o stíhání protistátní činnosti státních zaměstnanců a některých jiných osob a o překládání soudců na jiné služební místo proti jejich vůli, a příspěvek ten může býti povolen, pokud jde o zaměstnance, na něž se vztahuje právě uvedený zákon, mají-li nároky na pensijní zaopatření proti státu, příslušným ústředním úřadem v dohodě s ministerstvem financí, v ostatních případech pak oním činitelem, proti němuž mají nárok na pensijní zaopatření, a to se souhlasem státního dozorčího úřadu, a není-li ho, se souhlasem okresního úřadu.
(9) Zaměstnanec, který byl propuštěn ze služby (práce) podle odstavce 5 nebo 6, nesmí býti přijat do žádné ze služeb (prací) uvedených v odstavci 1. Výjimku může povoliti, jde-li o službu (práci) u státu, příslušný ústřední úřad, a jde-li o ostatní služby (práce) uvedené v odstavci 1, příslušný státní dozorčí úřad, a není-li ho, okresní úřad anebo také úřad (orgán), jemuž to tyto úřady svěří.