§ 62.
Vliv pracovní povinnosti na pracovní poměr.
(1) Pracovní poměr osob vázaných pracovní povinností se řídí, jestliže tento zákon nestanoví jinak, i nadále platnými předpisy; a smlouvami.
(2) Pracovní poměr uvedený v předcházejícím odstavci může býti ukončen jen se svolením příslušného státního dozorčího úřadu nebo k jeho příkazu, a není-li takového úřadu, se svolením anebo k příkazu okresního úřadu. Takové svolení nebo příkaz lze dáti jen z důležitých důvodů, není-li zájem obrany státu ohrožen. O registrovaných podnicích platí ustanovení § 29, odst. 2, písm. d). Při ukončení pracovního poměru podle ustanovení tohoto odstavce nejsou účastny nestátní orgány, kterým jinak přísluší podle zvláštních předpisů součinnost při ukončení pracovního poměru; pokud taková součinnost přísluší orgánům státním, může býti vládním nařízením odchylně upravena, aby bylo rychleji rozhodováno.
(3) Z přidržení k pracovní povinnosti podle tohoto zákona nelze vyvozovati proti státu žádné nároky. Příslušníkům rodiny osob vázaných pracovní povinností, kteří utrpí újmu tím, že jejich živitelům bylo podle ustanovení § 61, odst. 2 uloženo konati zaměstnání na jiném místě, dostane se vyživovacího příspěvku podle předpisů platných pro příslušníky rodin osob povolaných k vojenské službě, nepřísluší-li jim snad podle platných smluv anebo předpisů již jiná náhrada nebo nárok z toho důvodu.