§ 5.
Šetření zájmů obrany státu při vykonávání úřední pravomoci.
(1) Při vykonávání své pravomoci přihlížejí úřady a veřejné orgány vedle zájmů, kterých je třeba již podle jiných platných předpisů dbáti, z moci úřední též k zájmům obrany státu, pokud by mohly býti dotčeny.
(2) Jestliže by v řízení před soudy, úřady a veřejnými orgány mohly býti jakkoli dotčeny věci, které mají zůstati utajeny v zájmu obrany státu, je soud, úřad nebo orgán řízení provádějící povinen učiniti všechna vhodná opatření, aby věci ty zůstaly zachovány v tajnosti. Za tím účelem se může úřad nebo veřejný orgán řízení provádějící v mezích nezbytnosti odchýliti od platných předpisů řízení se týkajících; to platí i v jiných případech, kdy je toho v zájmu obrany státu naléhavě třeba. Opatření, opřená výslovně o ustanovení věty prvé, není třeba odůvodňovati.
(3) Soudní a jiné úřední úkony, směřující k zjišťování věcí, které mají býti v zájmu obrany státu utajeny, a prozatímní zajišťovací opatření, která by mohla míti za následek ohrožení takového tajemství, mohou se provésti jen se svolením vojenské správy; svolení může stanoviti, jak má býti úkon proveden, aby tajemství bylo zachováno. Nebylo-li rozhodnutí vojenské správy v těchto věcech vydáno přímo ministerstvem národní obrany, je proti rozhodnutí vojenského velitelství (úřadu, orgánu), které je učinilo, přípustná dozorčí stížnost k ministerstvu národní obrany.