§ 24.
Povinnosti podniků důležitých pro obranu státu.
(1) Držitelům podniků důležitých pro obranu státu může býti ministerstvem národní obrany - a to mimo dobu branné pohotovosti státu v dohodě s věcně příslušným ministerstvem - nařízeno, aby podali (podávali) správné údaje o výrobě, o jejím rozsahu a předmětu, čítajíc v to i přesné údaje o výrobním zařízení, sloužícím k výrobě a dodávkám, dále o zásobách surovin, polotovarů i hotových výrobků, o zásobách a spotřebě paliv, pohonných hmot i jiných předmětů potřebných k výrobě a dodávkám, jakož i o mechanických zdrojích, jichž lze použíti k výrobě energie, dále o zaměstnancích, o možnostech přeměny výroby mírové na válečnou, jakož i o všech jiných okolnostech, důležitých pro obranu státu. Držitelé dotčených podniků jsou povinni těmto příkazům včas vyhověti a jsou povinni řádně legitimovaným orgánům vyslaným vojenskou správou dovoliti přístup do podniku k zjištění všech těchto okolností a poměrů nebo k přezkoušení podaných údajů; o právech a povinnostech těchto orgánů platí ustanovení § 32.
(2) Vedle povinností, které podnikům důležitým pro obranu státu již jinak vyplývají z tohoto zákona, vládních nařízení neb jiných předpisů podle něho vydaných, může býti způsobem uvedeným v odstavci 1 držitelům takových podniků uložena povinnost udržovat určité zásoby surovin, polotovarů a hotových výrobků, paliv, pohonných a provozních hmot a podle potřeby i jiných předmětů potřebných k zajištění výroby a dodávek, a třeba-li, i povinnost zříditi neb udržovati stroje, zařízení a nástroje, potřebné k válečné výrobě nebo k výrobě a dodávce energie, které si sami opatří nebo které jim stát svěří pro jejich pozdější úkoly. Třeba-li, může jim býti uložena i povinnost vyzkoušeti pro jejich podnik náhradní paliva, náhradní pohonné a provozní hmoty a jiné náhradní prostředky a z toho vyplývající způsoby výroby. Prokázaná škoda, vzniklá nařízeným udržováním zásob materiálu neb i zřízením neb udržováním strojů, zařízení a nástrojů v míře převyšující normální běžnou potřebu podniku, bude podniku nahrazena (§ 162).
(3) Držitelé podniků důležitých pro obranu státu, jejich orgány a zaměstnanci jsou povinni věci, které mají býti tajeny v zájmu obrany státu, zejména pak opatření učiněná podle ustanovení odstavců 1 a 2, podle § 29, odst. 1, písm. a) a c), nebo § 31, odst. 1 uchovávati v tajnosti stejně a s týmiž trestními následky jako osoby ve veřejném postavení (§ 5, č. 2 a § 6, č. 4 zákona ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., na ochranu republiky). To platí i o jiných osobách (na př. o dodavatelích), jimž podnik ve svém provozu svěřil věci, které mají býti tajeny v zájmu obrany státu. Ministerstvo národní obrany může v dohodě s příslušným ministerstvem stanoviti, jak mají býti povinné údaje, týkající se výrobních poměrů podniků, činěny, aby to, co má v zájmu obrany státu zůstat utajeno, bylo utajeno. Ministerstvo národní obrany může stanovit i další opatření, jaká mají držitelé podniků důležitých pro obranu státu, jejich orgány a zaměstnanci učiniti, a to i ve styku s jinými osobami, aby bylo zabezpečeno utajení potřebné v zájmu obrany státu; stanovením takových opatření nejsou však držitelé, orgány a zaměstnanci podniků důležitých pro obranu státu zbaveni povinnosti jim v tomto odstavci uložené.
(4) Držitelé podniků důležitých pro obranu státu jsou povinni zameziti vstup do podniku neb jednotlivých jeho částí nepovolaným osobám, zvláště jsou-li tyto osoby cizinci; takový vstup anebo prohlídka podniku (jeho části) smějí býti dovoleny jen na zvláštní povolení vojenské správy.
(5) Ustanoveními předcházejících odstavců nejsou dotčena ustanovení zákona ze dne 9. dubna 1935, č. 71 Sb. z. a n., o hospodářském vyzvědačství.
(6) Ustanovení odstavce 1 může býti obdobně použito i na podniky, ústavy a zařízení, které nebyly určeny za podniky důležité pro obranu státu podle ustanovení § 18, u nichž to však ministerstvo národní obrany - a to mimo dobu branné pohotovosti státu v dohodě s věcně příslušným ministerstvem - uzná v zájmu obrany státu za nutné.