§ 22.
Ustanovení o cizincích zaměstnaných v podnicích důležitých pro obranu státu.
(1) V podnicích důležitých pro obranu státu nesmějí býti zaměstnáváni cizinci bez předchozího souhlasu vojenské správy. Je-li podle jiných ustanovení k zaměstnávání cizinců vůbec zapotřebí úředního povolení, je příslušný úřad, dříve než udělí povolení pro podnik důležitý pro obranu státu, povinen vyžádati si předchozí souhlas vojenské správy.
(2) Vojenská správa může souhlas daný podle ustanovení odstavce 1 kdykoli bez udání důvodů odvolati.
(3) Cizince, k jehož zaměstnávání v podniku důležitém pro obranu státu nebyl dán předchozí souhlas vojenské správy, nebo u něhož byl daný souhlas odvolán, je zaměstnavatel povinen na vyzvání úřadu stanoveného vládním nařízením ze služeb v tomto podniku ihned odstraniti. Odvolání souhlasu je dostatečným důvodem k rozvázání pracovního poměru s okamžitou účinností, bez zřetele na jiná ustanovení zákonná nebo smluvní. Součinnost, která při ukončení pracovního poměru přísluší podle zvláštních předpisů určitým orgánům, pomíjí při rozvázání pracovního poměru podle ustanovení tohoto odstavce.
(4) Pro cizince zaměstnané v podniku v době, kdy byl tento podnik podle § 18 určen za podnik důležitý pro obranu státu, je držitel tohoto podniku povinen opatřiti si ve lhůtě a způsobem, jak stanoví vládní nařízení, souhlas vojenské správy dodatečně, při čemž je nerozhodné, bylo-li dotčeným cizincům před tím uděleno povolení podle § 5 zákona ze dne 13. března 1928, č. 39 Sb. z. a n., o ochraně domácího trhu práce, nebo mají-li osvědčení podle § 2 téhož zákona. Odepření souhlasu má stejné právní následky jako odvolání souhlasu podle ustanovení odstavce 3.
(5) Ustanovení § 21, odst. 8 platí obdobně.
(6) O žádostech za udělení státního občanství cizincům zaměstnaným v podnicích důležitých pro obranu státu rozhoduje příslušný úřad po slyšení vojenské správy.
(7) Nedotčena zůstávají ustanovení mezinárodních smluv vyhlášených ve Sbírce zákonů a nařízení.