§ 190.
Společná ustanovení k §§ 187 až 189.
(1) Kdykoli může býti výrokem soudu (okresního úřadu) podle §§ 187 až 189 postižena jiná osoba než obviněný, musí býti obeslána také tato osoba, je-li soudu (okresnímu úřadu) známa, k jednání v první stolici; je oprávněna přednésti skutkové okolnosti, jež mohou míti význam pro posouzení věci, a činiti návrhy. To platí i tehdy, když vinníka nelze stíhati, nebo když osobu trestně odpovědnou nelze zjistiti.
(2) Výrok, kterým se činí některé opatření uvedené v §§ 187 až 189, třeba pojmouti do rozsudku (trestního nálezu), nejde-li o opatření, které se činí nezávisle na výsledku trestního řízení nebo mimo ně.
(3) Kdo je výrokem o opatřeních podle §§ 187 až 189, pojatým do rozsudku (trestního nálezu), postižen, má právo bráti jej v odpor odvoláním. V řízení pro soudní trestné činy může se veřejný žalobce odvolati také tehdy, když takový výrok nebyl učiněn. O odvolání proti takovému výroku platí totéž, co o odvolání proti výroku o trestu.
(4) Nekonalo-li se o soudním trestném činu hlavní přelíčení, učiní výrok uvedený v §§ 188 a 189 na návrh veřejného žalobce soud, který by byl jinak příslušný k trestnímu řízení, a to rozsudkem po veřejném líčení, užívaje přiměřeně ustanovení o hlavním přelíčení. Je-li toho třeba, muže býti předtím konáno šetření. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí i tu.