§ 147.
Všeobecná ustanovení o poskytování náhrad.
(1) Náhrady podle tohoto zákona je povinen poskytnouti ten, kdo osobní úkony nebo věcná plnění požadoval (§70, odst. 1 a § 85, odst. 1), anebo tyto úkony a plnění uložil bez předchozího požadování (§ 70, odst. 2, poslední věta, § 70, odst. 3, § 85, odst. 2, poslední věta a § 85, odst. 3). Byly-li však osobní úkony učiněny nebo věcná plnění poskytnuta v prospěch někoho jiného než toho, kdo je požadoval anebo bez předchozího požadování uložil, je ten, v jehož prospěch byly osobní úkony učiněny nebo věcná plnění poskytnuta, povinen tomu, kdo náhradu poskytl, nahradili, co takto vynaložil.
(2) Náhrady podle tohoto zákona se vyplácejí hotově a u náhrad poskytovaných státem též jiným způsobem, obvyklým pro státní platby. Není-li náhrada státem poskytovaná vyplacena ihned, vydá se oprávněné osobě písemný doklad, obsahující též potřebné poučení o výplatě příslušné náhrady. Stát je oprávněn odpočísti si při výplatě náhrady své pohledávky, jež v době výplaty náhrady má proti osobě na tuto náhradu nárok mající.
(3) Místo náhrady v penězích může býti podle ustanovení dále uvedených dána náhrada vydáním jiného věcného prostředku stejného druhu a co možná stejné hodnoty.
(4) Náhrada za převzaté věcné prostředky, jejichž držitel není znám, poskytne se tomu, kdo své právo k tomuto prostředku prokáže, nestanoví-li zákon nebo nařízení a předpisy podle něho vydané jinak. Není-li průkaz oprávnění podle první věty podán do šesti měsíců po převzetí věcného prostředku, připadá tento prostředek bez náhrady státu, a je-li za tento prostředek podle odstavce 1 náhradou povinna jiná osoba než stát, připadne náhrada, jež byla za takový prostředek zaplacena, státu.
(5) Je-li tomu, kdo věcný prostředek převzal, známo, že na něm váznou práva třetí osoby, a nepodá-li v takovém případě držitel převzatého věcného prostředku průkaz o tom, že osoba z takového práva oprávněná souhlasí s tím, aby náhrada poskytnutá v penězích byla vyplacena jemu přímo, složí se tato náhrada k soudu, který ji pak rozvrhne v nesporném řízení podle zásad exekučního řádu; to platí zejména tehdy, jde-li o nemovitost, na níž váznou práva pro třetí osoby z knihovních zápisů.