Článek 5
Rovnost území
(1) Peněžité dávky podle předpisů jednoho smluvního státu nemohou být, s výjimkou dávek v nezaměstnanosti, kráceny, pozastaveny, odňaty nebo zabaveny z důvodu, že má pojištěnec bydliště na území druhého smluvního státu.
(2) Odstavec 1 tohoto článku se vztahuje i na uznání nároku na dávku.
(3) Jestliže poživatel dávky získané podle právních předpisů jednoho smluvního státu je výdělečně činný na území druhého smluvního státu, posuzuje se, jako by byl výdělečně činný na území prvého smluvního státu.
(4) Odstavec 1 tohoto článku se nevztahuje:
a) ve Svazové republice Jugoslávii - na dávky z titulu zbylé pracovní schopnosti, minimálního důchodu a zabezpečovacího přídavku a všech ostatních dávek, jejichž přiznání je závislé na majetkovém cenzu;
b) v České republice - na přiznání nároku na plný invalidní důchod osobám, jejichž invalidita vznikla před dosažením 18 let věku a které nebyly účastny pojištění po potřebnou dobu.