Článek 24
Sčítání dob pojištění
(1) K době pojištění získané podle právních předpisů jednoho smluvního státu se při přiznání nároku na dávky v nezaměstnanosti podle právních předpisů druhého smluvního státu přihlíží, je-li nezaměstnaná osoba ve smluvním státě, v němž uplatňuje nárok na dávku, pojištěna z titulu zaměstnání po dobu nejméně celkem 26 týdnů v posledních dvanácti měsících před podáním žádosti o tuto dávku.
(2) Podmínka minimální doby zaměstnání 26 týdnů neplatí pro nezaměstnané osoby, jejichž zaměstnání bylo dohodnuto na delší dobu, avšak skončilo bez jejich zavinění před uplynutím 26 týdnů, nebo pro osoby mající bydliště na území smluvního státu, v němž uplatňují nárok na dávku.