Článek 17
Doba pojištění kratší než jeden rok
(1) Jestliže je celková doba pojištění, ke které se podle právních předpisů jednoho smluvního státu přihlíží pro výpočet dávky, kratší než 12 měsíců, nepřiznává se nárok na dávku s výjimkou případů, kdy podle těchto právních předpisů vznikne nárok na dávku pouze na základě této doby pojištění.
(2) K době pojištění uvedené v odstavci 1 tohoto článku, na jejímž základě instituce jednoho smluvního státu nepřizná dávku, přihlíží kompetentní instituce druhého smluvního státu při přiznání, zachování a obnovení nároku na dávku, jakož i stanovení její výše, jako by byla tato doba získána podle jejích právních předpisů.