Článek 11
Věcné dávky
(1) Osoba, která má nárok na dávky podle právních předpisů jednoho smluvního státu a jejíž stav v době pobytu na území druhého smluvního státu vyžaduje neodkladné poskytnutí nezbytné zdravotní péče, má nárok na tuto péči od instituce v místě pobytu k tíži kompetentní instituce.
(2) Příslušné úřady obou smluvních států zvláštním ujednáním blíže vymezí pojem poskytnutí neodkladné a nezbytné péče uvedené v odstavci 1 tohoto článku.
(3) S předchozím souhlasem kompetentní instituce může být osobě uvedené v odstavci 1 tohoto článku, bydlící nebo pobývající na území druhého smluvního státu, poskytnuta zdravotní péče i ve větším rozsahu nebo přeprava na území prvého smluvního státu.
(4) K poskytnutí protetických pomůcek a jiných věcných dávek větší hodnoty je nutný souhlas kompetentní instituce, s výjimkou případů, kdy poskytnutí těchto dávek je neodkladné, neboť v opačném případě by došlo k vážnému ohrožení života nebo zdraví osoby uvedené v odstavci 1 tohoto článku.