Látky znečišťující vodu
2.2.9.1.10 Látky ohrožující životní prostředí (vodní prostředí)
2.2.9.1.10.1 Všeobecné definice
2.2.9.1.10.1.1 Látky ohrožující životní prostředí zahrnují, mimo jiné, kapalné nebo tuhé látky znečišťující vodní prostředí a roztoky a směsi takových látek (jako jsou přípravky a odpady).
Pro účely odstavce 2.2.9.1.10 "látka" znamená chemické prvky a jejich sloučeniny v přírodním stavu nebo získané výrobním procesem, včetně jakékoli přísady potřebné k zachování stálosti produktu a jakýchkoli nečistot pocházejících z použitého procesu, ale s výjimkou jakéhokoli rozpouštědla, které může být odděleno bez ovlivnění stálosti látky nebo změny jejího složení.
2.2.9.1.10.1.2 Vodní prostředí může být posuzováno ve smyslu vodních organizmů, které žijí ve vodě a vodního ekosystému, jehož jsou součástí. 10) Proto je základem pro identifikaci nebezpečí vodní toxicita látky nebo směsi, i když tato může být modifikována dalšími informacemi o degradačním a bioakumulačním chování.
2.2.9.1.10.1.3 I když je následující klasifikační postup určen k použití pro všechny látky a směsi, uznává se, že v některých případech, např. u kovů nebo špatně rozpustných anorganických sloučenin, bude nutný speciální návod 11).
2.2.9.1.10.1.4 Pro akronymy nebo pojmy používané v tomto oddílu platí následující definice:
- BCF: Faktor biokoncentrace;
- BOD: Biochemická potřeba kyslíku;
- COD: Chemická potřeba kyslíku;
- GLP: Dobré laboratorní praktiky;
- EC :
50
účinná koncentrace látky, která způsobí 50 % maximální reakce;
- ErC : EC
50 50
ve smyslu brzdění růstu;
- K :
ow
rozdělovací koeficient oktanol/voda;
- LC
50
(50 % smrtelná koncentrace): koncentrace látky ve vodě, která způsobí smrt 50 % (poloviny) ve skupině pokusných zvířat;
- L(E)C : LC nebo EC
50 50 50;
- NOEC: koncentrace, u níž se nezjistí žádný účinek;
- Směrnice pro zkoušení OECD - Test Guidelines publikované Organizací pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD).
2.2.9.1.10.2 Definice a požadavky na údaje
2.2.9.1.10.2.1 Základními prvky pro klasifikaci látek ohrožujících životní prostředí (vodní prostředí) jsou:
- akutní vodní toxicita;
- bioakumulační potenciál nebo aktuální bioakumulace;
- degradace (biotická nebo abiotická) pro organické chemikálie; a
- chronická vodní toxicita.
2.2.9.1.10.2.2 Zatímco se upřednostňují údaje z mezinárodně harmonizovaných zkušebních metod, v praxi se smějí používat také údaje z vnitrostátních metod, kde jsou považovány za rovnocenné. Všeobecně bylo dohodnuto, že údaje o toxicitě sladkovodních a mořských druhů mohou být považovány za rovnocenné údaje a mají být přednostně získány za použití Směrnic pro zkoušení OECD nebo jejich ekvivalentu podle zásad dobrých laboratorních praktik (GLP). Nejsou-li takové údaje k dispozici, musí být klasifikace založena na nejlepších disponibilních údajích.
2.2.9.1.10.2.3 Akutní vodní toxicita se normálně stanoví za použití rybích druhů 96 hodin
LC
50
(Směrnice pro zkoušení OECD 203 nebo ekvivalent), korýšovitých druhů 48 hodin
EC
50
(Směrnice pro zkoušení OECD 202 nebo ekvivalent) a/nebo vodních řas 72 nebo 96 hodin
EC
50
(Směrnice pro zkoušení OECD 201 nebo ekvivalent). Tyto druhy se považují za náhradu pro všechny vodní organizmy a údaje z jiných druhů, jako je lemna, smějí být rovněž vzaty v úvahu, je-li vhodná zkušební metodologie.
2.2.9.1.10.2.4 Bioakumulace znamená čistý výsledek absorpce, přeměny a vyloučení látky v organizmu v důsledku vystavení jejímu působení všemi cestami (tj. vzduchem, vodou, usazeninou/půdou a potravou).
Bioakumulační potenciál se normálně stanoví za použití rozdělovacího koeficientu oktanol/voda, obvykle vyjadřovaného jako log
K ,
ow
stanoveného podle Směrnice pro zkoušení OECD 107 nebo 117. Zatímco toto představuje bioakumulační potenciál, poskytuje experimentálně zjištěný faktor biokoncentrace (BCF) lepší důkaz a musí být používán přednostně, pokud je k dispozici. BCF se stanoví podle Směrnice pro zkoušení OECD 305.
2.2.9.1.10.2.5 Environmentální degradace může být biotická nebo abiotická (např. hydrolýza) a použitá kritéria odrážejí tuto skutečnost. Snadná biodegradace se nejsnadněji definuje použitím zkoušek OECD pro biologickou odbouratelnost [Směrnice pro zkoušení OECD 301 (A-F)]. Překročení úrovně v těchto zkouškách smí být považováno za důkaz rychlé degradace ve většině prostředí. Toto jsou sladkovodní zkoušky a tak bylo zahrnuto také použití výsledků ze Směrnice pro zkoušení OECD 306, která je vhodnější pro mořská prostředí. Nejsou-li takové údaje k dispozici, potom se poměr BOD (5 dní)/COD ≥ 0,5 považuje za důkaz rychlé degradace.
Abiotická degradace, jako je hydrolýza, primární degradace, jak abiotická, tak i biotická, degradace v nevodních mediích a prokázaná rychlá degradace v životním prostředí smějí být všechny brány v úvahu při definování rychlé odbouratelnosti 12).
Látky jsou považovány za rychle odbouratelné v životním prostředí, jsou-li splněna následující kritéria:
(a) Při pozorováních snadné biodegradace po dobu 28 dní je dosaženo následujících úrovní degradace:
(i) zkoušky založené na rozpuštěném organickém uhlíku: 70 %;
(ii) zkoušky založené na ztrátě kyslíku nebo vyvíjení oxidu uhličitého: 60 % teoretického maxima;
Těchto úrovní biodegradace musí být dosaženo do 10 dní od počátku degradace, kteréhožto bodu je dosaženo v době, kdy bylo odbouráno 10 % látky; nebo
(b) V těch případech, kdy jsou k dispozici pouze údaje BOD a COD, je-li poměr
BOD /COD ≥ 0,5; nebo
5
(c) Je-li k dispozici jiný přesvědčivý vědecký důkaz, který může prokázat, že látka nebo směs může být odbourána (bioticky a/nebo abioticky) ve vodním prostředí na úroveň nad 70 % v období 28 dní.
2.2.9.1.10.2.6 Údaje o chronické toxicitě jsou méně dostupné než akutní údaje a rozsah zkušebních postupů je méně standardizován. Údaje získané podle Směrnice pro zkoušení OECD 210 (ryby v počátečním stádiu života) nebo 211 (rozmnožování dafnií) a 201 (zábrana růstu řas) mohou být akceptovány. Je dovoleno použít také jiné uznané a mezinárodně akceptované zkoušky. Musí být použity "Koncentrace, u nichž se nezjistí žádný účinek" (NOEC) nebo jiné ekvivalentní L(E)Cx.
2.2.9.1.10.3 Kategorie a kritéria klasifikace látek
Látky musí být klasifikovány jako "látky ohrožující životní prostředí (vodní prostředí)", jestliže vyhovují kritériím pro kategorii Akutní 1, Chronická 1 nebo Chronická 2 podle následujících tabulek:
Akutní toxicita
+-------------------------------------------------------------------------------------+
| Kategorie: Akutní 1 |
| Akutní toxicita: |
| 96 hodin LC (pro ryby) ≤ 1 mg/l a/nebo |
| 50 |
| 48 hodin EC (pro korýše) ≤ 1 mg/l a/nebo |
| 50 |
| 72 nebo 96 hodin ErC (pro řasy nebo jiné vodní rostliny) ≤ 1 mg/l |
| 50 |
+-------------------------------------------------------------------------------------+
Chronická toxicita
+-------------------------------------------------------------------------------------+
| Kategorie: Chronická 1 |
| Akutní toxicita: |
| 96 hodin LC (pro ryby) ≤ 1 mg/l a/nebo |
| 50 |
| 48 hodin EC (pro korýše) ≤ 1 mg/l a/nebo |
| 50 |
| 72 nebo 96 hodin ErC (pro řasy nebo jiné vodní rostliny) ≤ 1 mg/l |
| 50 |
| a látka není rychle odbouratelná a/nebo log K ≥ 4 (ledaže experimentálně zjištěná |
| ow |
| BCF < 500), pokud není chronická toxicita NOEC > 1 mg/l |
+-------------------------------------------------------------------------------------+
+-------------------------------------------------------------------------------------+
| Kategorie: Chronická 2 |
| Akutní toxicita: |
| 96 hodin LC (pro ryby) > 1 až ≤ 10 mg/l a/nebo |
| 50 |
| 48 hodin EC (pro korýše) > 1 až ≤ 10 mg/l a/nebo |
| 50 |
| 72 nebo 96 hodin ErC (pro řasy nebo jiné vodní rostliny) > 1 až ≤ 10 mg/l |
| 50 |
| a látka není rychle odbouratelná a/nebo log K ≥ 4 (ledaže experimentálně zjištěná |
| ow |
| BCF < 500), pokud není chronická toxicita NOEC > 1 mg/l |
+-------------------------------------------------------------------------------------+
Dále uvedený klasifikační postupový diagram ukazuje postup, který je nutno dodržet:
Obrázek - Diagram
*) Nejnižší hodnota 96 hodin LC50, 48 hodin EC50, nebo 72 hodin nebo 96 hodin ErC50, je to náležité.
2.2.9.1.10.4 Kategorie a kritéria klasifikace směsí
2.2.9.1.10.4.1 Klasifikační systém pro směsi zahrnuje klasifikační kategorie, které jsou používány pro látky, tj. akutní kategorii 1 a chronické kategorie 1 a 2. Za účelem využití všech disponibilních údajů pro klasifikaci nebezpečí směsi pro vodní prostředí se vychází z následujícího předpokladu, který se použije, kde je to náležité:
"Relevantní složky" směsi jsou ty složky, které jsou přítomny v koncentraci 1 % (hm.) nebo vyšší, pokud neexistuje domněnka (např. v případě velmi toxických složek), že složka přítomná v koncentraci nižší než 1 % může být přesto významná pro klasifikaci směsi z hlediska jejích nebezpečí pro vodní prostředí.
2.2.9.1.10.4.2 Přístup ke klasifikaci nebezpečí pro vodní prostředí je víceúrovňový a je závislý na druhu disponibilních informací pro vlastní směs a pro její složky. Prvky víceúrovňového přístupu zahrnují:
(a) klasifikaci založenou na vyzkoušených směsích;
(b) klasifikaci založenou na překlenovacích zásadách;
(c) použití "součtu klasifikovaných složek" a/nebo "aditivního vzorce".
Dále uvedený obrázek 2.2.9.1.10.4.2 ukazuje postup, který je nutno dodržet:
Obrázek 2.2.9.1.10.4.2 Víceúrovňový přístup ke klasifikaci směsí z hlediska jejich akutních a chronických nebezpečí pro vodní prostředí
Obrázek - Diagram
2.2.9.1.10.4.3 Klasifikace směsí, jsou-li k dispozici údaje pro kompletní směs
2.2.9.1.10.4.3.1 Pokud byla směs jako celek podrobena zkoušce za účelem zjištění její vodní toxicity, musí být zařazena podle kritérií, která byla schválena pro látky, avšak pouze pro akutní toxicitu. Klasifikace je založena na údajích pro ryby, korýše a řasy/rostliny. Klasifikace směsí za použití údajů
LC nebo LC
50 50
pro směs jako celek není možná pro chronické kategorie, neboť jsou nutné jak údaje o toxicitě, tak i údaje o úhynu, a nejsou žádné údaje o odbouratelnosti a bioakumulaci pro směsi jako celek. Není možné použít kritéria pro chronickou klasifikaci, neboť údaje ze zkoušek odbouratelnosti a bioakumulace směsí nemohou být interpretovány; ty mají smysl pouze pro jednotlivé látky.
2.2.9.1.10.4.3.2 Jsou-li k dispozici údaje ze zkoušek akutní toxicity
(LC nebo EC )
50 50
pro směs jako celek, musí být tyto údaje, jakož i informace týkající se klasifikace složek z hlediska chronické toxicity, použity k doplnění klasifikace zkoušené směsi, jak je uvedeno dále. Jsou-li k dispozici také údaje o chronické (dlouhodobé) toxicitě (NOEC), musí být rovněž použity.
(a)
L(E)C (LC nebo EC )
50 50 50
zkoušené směsi ≤ 1 mg/l a NOEC zkoušené směsi ≤ 1,0 mg/l nebo neznámá:
- zařadit směs do kategorie akutní 1;
- použít přístup součtu klasifikovaných složek (viz 2.2.9.1.10.4.6.3 a 2.2.9.1.10.4.6.4) pro chronickou klasifikaci (chronická 1, 2 nebo není nutná chronická klasifikace);
(b)
L(E)C
50
zkoušené směsi ≤ 1 mg/l a NOEC zkoušené směsi > 1,0 mg/l:
- zařadit směs do kategorie akutní 1;
- použít přístup součtu klasifikovaných složek (viz 2.2.9.1.10.4.6.3 a 2.2.9.1.10.4.6.4) pro klasifikaci do kategorie chronická 1. Není-li směs zařazena do kategorie chronická 1, není nutná chronická klasifikace;
(c)
L(E)C
50
zkoušené směsi > 1 mg/l nebo nerozpustná ve vodě a NOEC zkoušené směsi ≤ 1,0 mg/l nebo neznámá:
- není nutná klasifikace z hlediska akutní toxicity;
- použít přístup součtu klasifikovaných složek (viz 2.2.9.1.10.4.6.3 a 2.2.9.1.10.4.6.4) pro chronickou klasifikaci nebo chronická klasifikace není nutná;
(d)
L(E)C
50
zkoušené směsi > 1 mg/l nebo nerozpustná ve vodě a NOEC zkoušené směsi > 1,0 mg/l:
- není nutná klasifikace z hlediska akutní ani chronické toxicity.
2.2.9.1.10.4.4 Překlenovací zásady
2.2.9.1.10.4.4.1 Pokud směs sama nebyla podrobena zkoušce ke zjištění jejího nebezpečí pro vodní prostředí, ale existují dostatečné údaje o jednotlivých složkách a podobných zkoušených směsích, aby přiměřeným způsobem charakterizovaly nebezpečí této směsi, musí se tyto údaje použít v souladu s následujícími schválenými překlenovacími pravidly. Tímto se zajišťuje, aby se při klasifikačním procesu využilo k charakteristice nebezpečí směsi v co největším možném rozsahu disponibilních údajů, bez nutnosti dodatečných zkoušek na zvířatech.
2.2.9.1.10.4.4.2 Ředění
2.2.9.1.10.4.4.2.1 Je-li směs vytvořena zředěním jiné klasifikované směsi nebo látky ředidlem, které má stejnou nebo nižší klasifikaci z hlediska nebezpečí pro vodní prostředí, než nejméně toxická původní složka, a od něhož se neočekává, že ovlivní nebezpečí pro vodní prostředí jiných složek, musí být směs klasifikována jako rovnocenná s původní směsí nebo látkou.
2.2.9.1.10.4.4.2.2 Je-li směs vytvořena zředěním jiné klasifikované směsi nebo látky vodou nebo jiným zcela netoxickým materiálem, musí být toxicita směsi vypočtena z původní směsi nebo látky.
2.2.9.1.10.4.4.3 Dávkování
Klasifikace jedné výrobní šarže komplexní směsi z hlediska nebezpečí pro vodní prostředí musí být považována za v podstatě rovnocennou klasifikaci jiné výrobní šarže téhož obchodního produktu, vyráběného týmž výrobcem nebo pod kontrolou téhož výrobce, pokud není důvodu věřit, že došlo k významné změně, takže se změnila klasifikace šarže z hlediska jejího nebezpečí pro vodní prostředí. Pokud k tomuto dojde, je nutná nová klasifikace.
2.2.9.1.10.4.4.4 Koncentrace směsí, které jsou zařazeny do nejpřísnějších klasifikačních kategorií (chronická 1 a akutní 1)
Je-li směs klasifikována jako chronická 1 a/nebo akutní 1 a složky směsi, které jsou klasifikovány jako chronická 1 a/nebo akutní 1, jsou ještě více koncentrovány, musí být více koncentrovaná směs zařazena do stejné klasifikační kategorie jako původní směs bez dodatečných zkoušek.
2.2.9.1.10.4.4.5 Interpolace uvnitř jedné kategorie toxicity
Jestliže jsou směsi A a B v téže klasifikační kategorii a je vytvořena směs C, v níž mají toxikologicky aktivní složky koncentrace mezilehlé mezi koncentracemi složek ve směsích A a B, potom musí být směs C v téže kategorii jako A a B. Je třeba upozornit, že totožnost složek ve všech třech směsích je stejná.
2.2.9.1.10.4.4.6 V podstatě podobné směsi
Jsou-li dány následující předpoklady:
(a) dvě směsi:
(i) A + B;
(ii) C + B;
(b) koncentrace složky B je stejná v obou směsích;
(c) koncentrace složky A ve směsi (i) se rovná koncentraci složky C ve směsi (ii);
(d) klasifikace pro A a C jsou k dispozici a jsou stejné, tj. jsou v téže kategorii nebezpečí a neočekává se, že ovlivní vodní toxicitu B,
potom není nutno zkoušet směs (ii), je-li směs (i) již charakterizována zkouškami a obě směsi jsou zařazeny do téže kategorie.
2.2.9.1.10.4.5 Klasifikace směsí, jsou-li k dispozici údaje pro všechny složky nebo jen pro některé složky směsi
2.2.9.1.10.4.5.1 Klasifikace směsi musí být založena na součtu koncentrací jejích klasifikovaných složek. Procentní podíl složek klasifikovaných jako "akutní" nebo "chronická" bude zahrnut přímo do součtové metody. Detaily součtové metody jsou popsány v 2.2.9.1.10.4.6.1 až 2.2.9.1.10.4.6.4.
2.2.9.1.10.4.5.2 Směsi smějí být vytvořeny z kombinace jak složek, které jsou klasifikovány (jako akutní 1 a/nebo chronická 1, 2), tak i složek, pro které jsou k dispozici dostatečné údaje ze zkoušek. Jsou-li k dispozici dostatečné údaje o toxicitě pro více než jednu složku ve směsi, vypočte se celková toxicita těchto složek použitím následujícího aditivního vzorce a vypočtená toxicita se použije k tomu, aby se této části směsi přiřadilo nebezpečí akutní toxicity, které se následně použije při aplikaci součtové metody.
∑C C
i i
-------- = ∑ --------
L(E)C L(E)C
50m 50i
kde :
C = koncentrace složky i (procento hmotnosti);
i
L(E)C = (mg/l) LC nebo EC pro složku i;
5Oi 50 50
n = počet složek, i se pohybuje od 1 do n;
L(E)C = L(E)C části směsi s údaji ze zkoušek.
50m 50
2.2.9.1.10.4.5.3 Při použití aditivního vzorce pro část směsi je vhodnější vypočítat toxicitu této části směsi tak, že se pro každou látku použijí hodnoty toxicity, které se vztahují ke stejným druhům (tj. rybám, dafniím nebo řasám), a pak se použije nejvyšší toxicita (nejnižší hodnota) (tj. použít nejcitlivější z těchto tří druhů). Nejsou-li však k dispozici údaje o toxicitě pro každou složku od stejných druhů, musí být hodnota toxicity pro každou složku zvolena stejným způsobem, jakým jsou voleny hodnoty toxicity pro klasifikaci látek, tj. použije se nejvyšší toxicita (od nejcitlivějšího pokusného organizmu). Vypočtená akutní toxicita pak musí být použita pro klasifikaci této části směsi jako akutní 1 za použití stejných kritérií, jaká jsou popsána pro látky.
2.2.9.1.10.4.5.4 Jestliže je směs klasifikována více než jen jedním způsobem, musí se použít ta metoda, která dává nejkonzervativnější výsledek.
2.2.9.1.10.4.6 Součtová metoda
2.2.9.1.10.4.6.1 Klasifikační postup
Všeobecně převažuje přísnější klasifikace pro směsi nad méně přísnou klasifikací, např. klasifikace chronická 1 převažuje nad klasifikací chronická 2. V důsledku toho je klasifikační postup již ukončen, je-li výsledkem klasifikace kategorie chronická 1. Přísnější klasifikace než chronická 1 není možná a proto není nutné pokračovat dále v klasifikačním postupu.
2.2.9.1.10.4.6.2 Klasifikace do kategorie akutní 1
2.2.9.1.10.4.6.2.1 V úvahu se musí vzít všechny složky klasifikované jako akutní 1. Je-li součet těchto složek nejméně 25 %, musí být celá směs klasifikována jako kategorie akutní 1. Je-li výsledkem výpočtu klasifikace směsi jako kategorie akutní 1, klasifikační postup je ukončen.
2.2.9.1.10.4.6.2.2 Klasifikace směsí z hlediska akutních nebezpečí založená na tomto součtu klasifikovaných složek je sumarizována v tabulce 2.2.9.1.10.4.6.2.2 dále.
Tabulka 2.2.9.1.10.4.6.2.2: Klasifikace směsi z hlediska akutních nebezpečí, založená na součtu klasifikovaných složek
+-------------------------------------+-----------------------------+
| Součet složek klasifikovaných jako: | Směs je klasifikována jako: |
+-------------------------------------+-----------------------------+
| akutní 1 x M a) ≥ 25 % | akutní 1 |
+-------------------------------------+-----------------------------+
a) K vysvětlení součinitele M viz 2.2.9.1.10.4.6.4.
2.2.9.1.10.4.6.3 Klasifikace do kategorií chronická 1, 2
2.2.9.1.10.4.6.3.1 Zaprvé se berou v úvahu všechny složky klasifikované jako chronické 1. Je-li součet těchto složek nejméně 25 %, musí být směs klasifikována jako kategorie chronická 1. Je-li výsledkem výpočtu klasifikace směsi jako kategorie chronická 1, klasifikační postup je ukončen.
2.2.9.1.10.4.6.3.2 V případech, kdy směs není klasifikována jako chronická 1, uváží se klasifikace směsi jako chronické 2. Směs musí být klasifikována jako chronická 2, jestliže desetinásobek součtu všech složek klasifikovaných jako chronické 1 plus součet všech složek klasifikovaných jako chronické 2 je nejméně 25 %. Je-li výsledkem výpočtu klasifikace směsi jako kategorie chronická 2, klasifikační postup je ukončen.
2.2.9.1.10.4.6.3.3 Klasifikace směsí z hlediska chronických nebezpečí založená na tomto součtu klasifikovaných složek je sumarizována v tabulce 2.2.9.1.10.4.6.3.3 dále.
Tabulka 2.2.9.1.10.4.6.3.3: Klasifikace směsi z hlediska chronických nebezpečí, založená na součtu klasifikovaných složek
+-------------------------------------+-----------------------------+
| Součet složek klasifikovaných jako: | Směs je klasifikována jako: |
+-------------------------------------+-----------------------------+
| chronická 1 x M a) ≥ 25 % | chronická 1 |
+-------------------------------------+-----------------------------+
| (M x 10 x chronická 1) + chronická | chronická 2 |
| 2 ≥ 25 % | |
+-------------------------------------+-----------------------------+
a) K vysvětlení součinitele M viz 2.2.9.1.10.4.6.4.
2.2.9.1.10.4.6.4 Směsi s velmi toxickými složkami
Složky akutní kategorie 1 s toxicitami značně pod 1 mg/l mohou ovlivnit toxicitu směsi a dává se jim při použití součtové metody zvýšená váha. Jestliže směs obsahuje složky klasifikované jako kategorie akutní 1 nebo chronická 1, musí se aplikovat vícevrstvý přístup popsaný v odstavcích 2.2.9.1.10.4.6.2 a 2.2.9.1.10.4.6.3 za použití váženého součtu získaného vynásobením koncentrací složek akutní kategorie 1 součinitelem, namísto jen pouhého sečtení procentních podílů. To znamená, že koncentrace "akutní 1" v levém sloupci tabulky 2.2.9.1.10.4.6.2.2 a koncentrace "chronická 1" v levém sloupci tabulky 2.2.9.1.10.4.6.3.3 se vynásobí příslušným násobným součinitelem. Násobné součinitele, které se musí použít pro tyto složky, jsou definovány za použití hodnoty toxicity, jak je to sumárně uvedeno v tabulce 2.2.9.1.10.4.6.4 dále. Z tohoto důvodu musí být osoba klasifikující směs, která obsahuje složky akutní 1 a/nebo chronická l, informována o hodnotě součinitele M, aby mohla použít součtovou metodu. Alternativně smí být použit aditivní vzorec (viz 2.2.9.1.10.4.5.2), pokud jsou k dispozici údaje o toxicitě pro všechny velmi toxické složky ve směsi a existuje přesvědčivý důkaz, že všechny ostatní složky, včetně těch, pro něž nejsou k dispozici specifické údaje o akutní toxicitě, mají malou nebo nemají žádnou toxicitu a nepřispívají významným způsobem k nebezpečí, které směs představuje pro životní prostředí.
Tabulka 2.2.9.1.10.4.6.4: Násobné součinitele pro velmi toxické složky směsí
+----------------------------+------------------------+
| Hodnota L(E)C | Násobný součinitel (M) |
| 50 | |
+----------------------------+------------------------+
| 0,1 < L(E)C ≤ 1 | 1 |
| 50 | |
+----------------------------+------------------------+
| 0,01 < L(E)C ≤ 0,1 | 10 |
| 50 | |
+----------------------------+------------------------+
| 0,001 < L(E)C ≤ 0,01 | 100 |
| 50 | |
+----------------------------+------------------------+
| 0,0001 < L(E)C ≤ 0,001 | 1000 |
| 50 | |
+----------------------------+------------------------+
| 0,00001 < L(E)C ≤ 0,0001 | 10000 |
| 50 | |
+----------------------------+------------------------+
| (pokračuje v intervalech | |
| součinitele 10) | |
+----------------------------+------------------------+
2.2.9.1.10.4.6.5 Klasifikace směsí se složkami bez použitelných informací
V případě, že nejsou pro jednu nebo více důležitých složek žádné použitelné informace o jejich akutním a/nebo chronickém nebezpečí pro vodní prostředí, usuzuje se, že směsi nemůže být přisouzena(y) definitivní kategorie nebezpečí (a). V této situaci se směs klasifikuje na základě známých složek jen s dodatečným prohlášením, že: "x procent směsi sestává ze složky (složek) neznámého nebezpečí pro vodní prostředí".
2.2.9.1.10.5 Látky nebo směsi nebezpečné vodnímu prostředí jinak neklasifikované pod ADR
2.2.9.1.10.5.1 Látky nebo směsi nebezpečné vodnímu prostředí jinak neklasifikované pod ADR musí být pojmenovány:
UN 3077 LÁTKA OHROŽUJÍCÍ ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ, TUHÁ, J. N.
nebo
UN 3082 LÁTKA OHROŽUJÍCÍ ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ, KAPALNÁ, J. N.
Musí být přiřazeny k obalové skupině III.
2.2.9.1.10.5.2 Bez ohledu na ustanovení odstavce 2.2.9.1.10
(a) látky, které nemohou být přiřazeny k jiným položkám, než jsou UN čísla 3077 a 3082 ve třídě 9, nebo k jiným položkám ve třídách 1 až 8, ale které jsou uvedeny ve směrnici Rady 67/548/EHS z 27. června 1967 o sbližování právních a správních předpisů, týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných věcí 13), v pozdějším znění, jako látky, kterým bylo přiděleno písmeno N "Nebezpečné životnímu prostředí" (R50; R50/53; R51/53); a
(b) roztoky a směsi (jako jsou přípravky a odpady) látek, kterým bylo přiděleno písmeno N "Nebezpečné životnímu prostředí" (R50; R50/53; R51/53) ve směrnici Rady 67/548/EHS, v pozdějším znění, a které podle směrnice 1999/45/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 31. května 1999 o sbližování právních a správních předpisů členských států, týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných přípravků 14), v pozdějším znění, mají také přiděleno písmeno N "Nebezpečné životnímu prostředí" (R50; R50/53; R51/53) a které nemohou být přiřazeny k jiným položkám, než jsou UN čísla 3077 a 3082 ve třídě 9, nebo k jiným položkám ve třídách 1 až 8;
musí být přiřazeny k UN číslům 3077 nebo 3082 třídy 9, jak je to náležité.
------------------------------------------------------------------
10) To se netýká látek znečišťujících vodu, u nichž může být nutné posoudit účinky nad rámec vodního prostředí, jako jsou dopady na lidské zdraví atd.
11) Tento návod je možno nalézt v příloze 10 GHS.
12) Zvláštní návod k interpretaci údajů poskytuje kapitola 4.1 a příloha 9 ke GHS.
13) Úřední věstník Evropských společenství, č. L 196 ze dne 16. srpna 1967, str. 1 - 5.
14) Úřední věstník Evropských společenství, č. L 200 ze dne 30. července 1999, str. 1 - 68.