§ 10
(1) Při zajišťování ochrany proti hluku v pozemních stavbách se musí přednostně uplatňovat opatření z hlediska územního plánování, zejména urbanismu, před opatřeními k ochraně jednotlivých staveb. To platí zejména pro obytné části sídelních útvarů, pro umísťování staveb pro bydlení, staveb občanského vybavení, staveb pro výrobu s hlučným provozem, pozemních komunikací a staveb pro motorismus, letišť, a to i z hlediska jejich dalšího rozvoje. Hodlá-li projektová organizace uplatnit jen opatření k ochraně jednotlivých staveb, je povinna zároveň prokázat, že byly vyčerpány možnosti urbanistického řešení nebo že jejich uplatnění je z celospolečenského hlediska méně žádoucí.
(2) Při územním plánování se musí zvláště dbát na to, aby před hlukem byly chráněny stavby pro bydlení a stavby občanského vybavení, zejména stavby zdravotnických, školských, vědeckých a jiných společenských zařízení. Územně plánovací podklady a územně plánovací dokumentace musí být posouzeny z hlediska hluku a v případech, kdy lze předpokládat, že se hluk přiblíží nejvyšším přípustným hodnotám, musí být doplněny hlukovou studií a návrhem opatření k ochraně před hlukem.
(3) Organizace jsou povinny zajišťovat projektovou a konstrukční přípravu, výstavbu a provoz závodů, zařízení a jiných objektů, z nichž se šíří hluk, zejména průmyslových závodů, letišť a pozemních komunikací tak, aby nebyly překročeny hladiny hluku, podle nichž bylo rozhodnuto o urbanistickém řešení a využití území, popřípadě byla stanovena opatření na ochranu staveb nebo venkovního prostoru před hlukem.