II.
Argumentace navrhovatelky
3. Podstatou posuzovaného návrhu je argument, že napadená úprava znevýhodňuje zemědělské podnikatele či vlastníky zemědělských podniků, kteří kolektivně podnikají prostřednictvím družstva či jiné právnické osoby, jelikož limit 150 ha se na ně uplatní jako na jeden celek. V konečném důsledku tím podle navrhovatelky dochází k porušení principu rovnosti a zákazu libovůle podle čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") ve spojení s čl. 3 odst. 1 Listiny a čl. 14 Úmluvy, dále práva svobodně se sdružovat podle čl. 20 Listiny a čl. 11 Úmluvy a práva podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 3 odst. 1 Listiny.
4. Navrhovatelka upozorňuje, že podle čl. 98 odst. 1 nařízení 2021/2115 musí být každoročně vyhrazeno na doplňkovou redistributivní podporu nejméně 10 % finančního rámce pro přímé platby, přičemž čím vyšší procento z přímých plateb je poskytnuto na tuto podporu, tím se úměrně snižuje částka vyplácená v rámci základní podpory. Vláda v původní verzi strategického plánu počítala právě s alokací 10 %, nakonec ale na doplňkovou redistributivní podporu alokovala 23 % přímých plateb.
5. Ke sdružovacímu právu navrhovatelka uvádí, že nastavené parametry doplňkové redistributivní podpory mohou mít tzv. mrazící efekt na sdružování zemědělců, kteří budou nuceni podnikat samostatně, ačkoliv jinak je kolektivní výkon zemědělské činnosti vládou i společnou zemědělskou politikou Evropské unie podporován. Jde navíc o přirozený a často nezbytný krok vlastníků, kteří mnohdy nemají podmínky a prostředky pro udržení, využívání a další rozvoj svého majetku. Dopad napadené úpravy tak navrhovatelka považuje za likvidační, což demonstruje na příkladu Zemědělského družstva Ostaš, které sdružuje 40 drobných zemědělců, kteří jen v důsledku sdružení v družstvu získají podporu na hektar půdy o 48 % nižší. Někteří zemědělci tak budou podle navrhovatelky nuceni začít podnikat samostatně.
6. Porušení principu rovnosti a zákazu libovůle navrhovatelka shledává zejména v nedostatku odůvodnění vládou zvoleného postupu, přičemž lze údajně jen domýšlet, jaké zájmy sledovala. Výsledkem je rozdíl v kvalitě výkonu vlastnického práva formou obhospodařování půdy, kdy nesdružený vlastník je výrazně zvýhodněn oproti vlastníkovi sdruženému, ačkoliv formálně vykonávají stejná vlastnická práva k totožnému typu majetku.
7. Jde-li o porušení práva na ochranu vlastnictví, navrhovatelka tvrdí, že stát dlouhodobým uplatňováním společné zemědělské politiky vytváří u příjemců zemědělských dotací legitimní očekávání, že prostředky z veřejné podpory budou v přiměřené výši přijímat stabilně. Opatření vlády je nadto podle navrhovatelky neproporcionální, jelikož vláda nevysvětlila legitimní cíl, který omezením práv sleduje, a opatření nesplňuje ani kritérium nezbytnosti, jelikož finanční podpora malých zemědělců mohla být provedena i jinými prostředky.
8. Konečně, napadené akty podle navrhovatelky zasahují do samotného jádra práva podnikat, neboť razantní navýšení prostředků vyčleněných na doplňkovou redistributivní podporu bude mít na některé zemědělce fatální dopady. I zásah do práva podnikat je tak potřeba podrobit testu proporcionality, v němž neprojde přes krok nezbytnosti a přiměřenosti. Stanovenými pravidly veřejné podpory dochází také k tržní nerovnováze a narušení pravidel hospodářské soutěže, kdy malé zemědělské podniky inkasují zvýšenou podporu, a mají tak zvýhodněný přístup k prostředkům pro svou činnost, čímž "přetlačí" zemědělce sdružené v družstvech.
9. Podle navrhovatelky je nezbytné konat ve věci ústní jednání k provedení důkazů a objasnění celé věci.