§ 2.
(1) Práce v trestním pracovním oddílu budiž nastoupena bezprostředně po odpykaném trestu na svobodě. O odchylkách od toho pravidla rozhoduje soud.
(2) Uzná-li soud, že osoba zařaděná do trestního pracovního oddílu je trvale neschopna jakékoli tělesné práce, která se podle § 3 tohoto zákona a podle ustanovení, vydaných ku provedení jeho, vykonává v trestním pracovním oddílu, uloží jí náhradní trest vězení, jenž se rovná době, na kterou měla ještě pracovati v trestním pracovním oddílu, při čemž týden, ztrávený ve vězení, počítá se za 10 pracovních dnů. Mimo to budiž uznáno na trest na penězích, přiměřený majetkovým poměrům odsouzeného.
(3) Rozhodnutí podle odstavce předcházejícího učiní soud první stolice, o jehož rozsudek jde, v neveřejném sezení usnesením. Před rozhodnutím vyšetří všechny okolnosti a vyžádá si též dobré zdání lékaře, kterého justiční správa pověří prohlídkou takových odsouzenců. Na rozhodnutí to lze si stěžovati do osmi dnů k nadřízenému soudu sborovému.