§ 10.
(1) Při odsouzení pro trestné činy podle zákonů ze dne 17. října 1919, č. 568 Sb. z. a n., a ze dne 18. března 1920, č. 188 Sb. z. a n., jakož i podle tohoto zákona je připustilo odložiti trest na svobodě nebo trest zařádění do trestního pracovního oddílu jen, jde-li o chorobu duševní nebo takovou těžkou chorobu, pro kterou by výkon trestu ohrožoval život. Ustanovení trestních řádů o odkladu trestu při nakažlivé chorobě nebo těhotenství zůstávají nedotčena.
(2) Přerušení lze povoliti jen pro smrtelné onemocnění nebo úmrtí manžele, rodičů nebo dětí, a to nejdéle na tři dny.