§ 10.
(1) Zaměstnanci zemí a zrušených korporací, kteří byli dne 1. července 1827 zaměstnáni ve správě (provozu) zvláštních zařízení (ústavů, podniků, silnic a pod.), zůstávají nebo se stávají zaměstnanci té korporace, v jejímž vlastnictví nebo správě jest dotčené zařízení. Ostatní zaměstnanci zemí a zrušených korporací přecházejí do státní služby se všemi platovými a služebními právy a nároky, pokud tato práva a nároky nepřesahují míru stanovenou v § 212, odst. 1 až 3, platového zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n.
(2) Odpočivné a zaopatřovací platy zaměstnanců zemí, kteří přede dnem 1. července 1927 vstoupili do výslužby nebo zemřeli, a pozůstalých po těchto zaměstnancích hradí země. Odpočivné a zaopatřovací platy zaměstnanců zrušených korporací a pozůstalých po těchto zaměstnancích hradí korporace, na které přejde jmění, majetková práva a závazky zrušených korporací (§ 9).
(3) Podrobnější předpisy o převzetí a zařazení budou vydány vládním nařízením.
(4) Zaměstnanci, kteří přecházejí podle předchozích ustanovení do státní služby, jsou podrobeni všem předpisům pro státní zaměstnance platným. Sprošťují se však povinnosti skládati zkoušku předepsanou k nabytí místa toho druhu ve službě státní, jestliže vstoupili do služeb zemí nebo zrušených korporací do 29. února 1920 a mají dobrou kvalifikaci.