III.
Pohraniční styk.
(1) Pohraniční celní úřady mohou dovoliti známým a důvěryhodným osobám bydlícím trvale v pohraničním pásmu sousedního státu krátké cesty na jízdních kolech do celního území v malém pohraničním styku po téže celní silnici na celní záznamku platnou nejdéle tři měsíce bez skládání jistoty a zajištění totožnosti jízdního kola celními olůvky.
(2) Pohraniční celní úřady mohou dále dovoliti známým a důvěryhodným osobám krátké cesty na jízdních kolech do celní ciziny v malém pohraničním styku po téže silnici na celní průkazku platnou nejdéle tři měsíce bez zajištění totožnosti jízdního kola celními olůvky.
(3) Záznamka ani průkazka nemusí býti při každém přestupu celní hranice potvrzována celním úřadem.
(4) Zemské finanční správy mohou povoliti přestup celní hranice jízdními koly po vedlejších cestách v určitém úseku důvěryhodným osobám, jež mají bydliště v pohraničním pásmu. Povolení toto uděluje se vždy jen do konce kalendářního roku.
(5) Přestup celní hranice motorovými vozidly v pohraničním styku je dovolen jen za podmínek stanovených v oddílu I. a II. Úlevy, zejména jízdy po celních silnicích, jež nejsou všeobecně uvolněny pro cesty automobily, nebo po vedlejších cestách může povoliti jen ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem vnitra.
Ustanovení této vyhlášky nabývají účinnosti dnem 1. května 1922; současně pozbývají platnosti vyhlášky ze dne 10. října 1909, č. 159 ř. z., a ze dne 30. ledna 1911, č. 23 ř. z.
L. Novák v. r.,
za ministra A. Nováka.