Článek 18
Omezující ustanovení
1. Ustanovení právních předpisů České republiky o krácení, pozastavení či zrušení dávek v případech jejich souběhu s jinými dávkami či příjmem nebo z důvodu výkonu výdělečné činnosti se uplatňují též ve vztahu k příjemcům dávek získaných podle právních předpisů Quebeku nebo osobám majícím jiný příjem či vykonávajícím výdělečnou činnost mimo území České republiky. Předcházející ustanovení se však nepoužije pro souběh dávek při invaliditě, ve stáří a pozůstalým přiznaných kompetentními institucemi obou stran.
2. Příslušný úřad České republiky může ve vztahu k příjemcům dávek poskytovaných podle jejích právních předpisů omezit použití ustanovení právních předpisů uvedených v odstavci 1 o krácení, pozastavení či zrušení dávek v případě jejich souběhu s jinými dávkami nebo zcela vyloučit jejich uplatnění. Vyloučení jejich uplatnění platí vždy, pokud by vedlo k nižší dávce než k té, která by byla přiznána podle ustanovení právních předpisů České republiky týkajících se souběhu dávek vůči státu, s nímž nemá Česká republika uzavřenu mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení.
3. Podmínkou vzniku nároku na plný invalidní důchod osobám, u kterých dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav vznikl před dosažením osmnácti let věku a které nebyly účastny pojištění České republiky po potřebnou dobu, je trvalý pobyt na území České republiky.