Článek 11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě, které pobírá rezident druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Avšak takové úroky mohou být zdaněny rovněž ve smluvním státě, v němž mají zdroj, podle právních předpisů tohoto státu, ale pokud příjemce je skutečným vlastníkem úroků, daň takto uložená nepřesáhne 10 % hrubé částky úroků.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2:
a) úroky, jejichž zdroj je v jednom smluvním státě a které pobírá vláda druhého smluvního státu včetně jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů, centrální banka tohoto druhého státu nebo jakákoli jiná vládní finanční instituce nebo jakýkoli rezident tohoto druhého smluvního státu s ohledem na pohledávky zaručené nebo nepřímo financované vládou tohoto druhého smluvního státu včetně jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů, centrální banka tohoto druhého smluvního státu nebo jiná vládní finanční instituce, budou osvobozeny od daně v dříve zmíněném smluvním státě;
b) úroky placené v souvislosti s prodejem na úvěr průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo placené v souvislosti s prodejem na úvěr jakéhokoliv zboží jedním podnikem druhému podniku budou podléhat zdanění pouze ve smluvním státě, v němž je skutečný vlastník rezidentem.
4. Pro účely odstavce 3, termíny "centrální banka" a "vládní finanční instituce" znamenají:
a) v případě Koreje:
(i) Banku Koreje;
(ii) Korejskou vývozní a dovozní banku;
(iii) Korejskou rozvojovou banku;
(iv) jinou finanční instituci, jejíž kapitál vlastní vláda Korejské republiky, o níž se tak příležitostně dohodly vlády obou smluvních států
b) v případě Československa:
(i) Státní banku československou;
(ii) jinou finanční instituci, jejíž kapitál vlastní vláda České a Slovenské Federativní Republiky, o níž se tak příležitostně dohodly vlády obou smluvních států.
5. Výraz "úroky", použitý v tomto článku, označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu, zajištěných i nezajištěných zástavním právem na nemovitosti nebo majících nebo ne doložku o účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjem z vládních cenných papírů a příjem z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a odměn spojených s těmito cennými papíry, obligacemi a dluhopisy.
6. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužije, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
7. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže plátcem je tento stát sám, jeho nižší správní útvar, místní úřad nebo rezident tohoto státu. Pokud však osoba platící úroky, ať je rezidentem smluvního státu nebo ne, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, v jejíž souvislosti došlo k zadlužení, z něhož je placen úrok, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, pak za zdroj takových úroků bude považován stát, v němž je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
8. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem úroků, nebo které jeden i druhý udržuje s třetí osobou, z jakéhokoliv důvodu částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.