§ 76
Zastavení řízení
(1) Správní orgán řízení o přestupku zastaví, jestliže se v něm zjistí, že
a) skutek, o němž se vede řízení, se nestal nebo není přestupkem,
b) skutek nespáchal obviněný z přestupku,
c) spáchání skutku, o němž se vede řízení, nebylo obviněnému z přestupku prokázáno,
d) obviněný z přestupku požívá výsad imunity podle mezinárodního práva nebo zákona,
e) obviněný z přestupku v době spáchání přestupku nedovršil patnáctý rok svého věku nebo trpěl duševní poruchou, pro niž nemohl rozpoznat, že svým jednáním porušuje nebo ohrožuje zájem chráněný zákonem, nebo ovládat své jednání,
f) odpovědnost za přestupek zanikla,
g) o skutku již bylo pravomocně rozhodnuto správním orgánem nebo orgánem činným v trestním řízení,
h) za přestupek byla uložena bloková pokuta,
ch) o skutku již bylo rozhodnuto v disciplinárním řízení a rozhodnutí se považuje za postačující,
i) obviněný z přestupku nebo navrhovatel zemřel,
j) navrhovatel vzal svůj návrh na zahájení řízení zpět nebo se, ač řádně a včas předvolán, k ústnímu jednání bez náležité omluvy nebo bez důležitého důvodu nedostavil,
k) v řízení o přestupku urážky na cti došlo ke smíru,
l) věc byla postoupena podle § 71 po zahájení řízení.
(2) Správní orgán může řízení o přestupku zastavit, jestliže sankce, kterou lze za přestupek uložit, je bezvýznamná vedle trestu, který byl nebo bude podle očekávání uložen obviněnému z přestupku za jiný čin v trestním řízení.
(3) Odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení je přípustné pouze, bylo-li řízení zastaveno podle odstavce 1 písm. a), b), c) a j); v těchto případech se rozhodnutí o zastavení řízení účastníkům řízení oznamuje. V ostatních případech se rozhodnutí o zastavení řízení vyznačí ve spisu a účastníci řízení se o tom pouze vyrozumějí.