§ 4.
(1) Duchovním, činným při správě farních úřadů, jakož i při jiné veřejné duchovní správě, rozumí se každý duchovní ať světský, ať řeholní (§ 5), který vyhovuje všem zákonným předpisům a byl příslušným nadřízeným církevním úřadem ustanoven, aby vykonával buď samostatně nebo výpomocně veřejnou duchovní správu v určité církevní (náboženské) obci, pokud příslušné místo, na němž jest ustanoven, bylo systemisováno se souhlasem státní správy kultové a pokud ustanovení duchovního nestalo se proti vůli státní správy kultové.
(2) V náboženských obcích židovských pokládá se za duchovního podle tohoto nařízení pouze rabín.