§ 38.
(1) Stane-li se duchovní (§ 33) oslepnutím anebo pomatením mysli bez své úmyslné viny neschopným k další službě a ku každému jinému výdělku, připočte se mu k jeho započítatelné služební době 10 let pro výměru odpočivného.
(2) Totéž platí, stane-li se duchovní (§ 33) ke službě neschopným pro úraz bez své úmyslné viny, za těchto podmínek:
1. úraz musí stihnouti duchovního, když konal určitý služební výkon, a musí s ním býti v bezprostřední souvislosti;
2. vyšetřováním zavedeným z úřední moci musí býti státním lékařem prokázáno, že neschopnost ke službě spočívá výlučně na úrazu;
3. neschopnost ke službě musí nastati do jednoho roku po úrazu;
4. nárok na příznivou výměru odpočivného musí býti uplatněn u úřadu, odpočivné poukazujícího, do jednoho roku po vzniku neschopnosti ke službě.
(3) Za okolností zvláštního zřetele hodných může ministerstvo školství a národní osvěty v dohodě s ministerstvem financí v případech odst. 2. přiznati odpočivné také ještě vyšší výměrou až do úplné částky platů započítatelných pro výměru odpočivného.
(4) Stane-li se duchovní (§ 33) neschopným k další službě a ke každému jinému výdělku pro jinou těžkou a nezhojitelnou nemoc než v prvním odstavci uvedenou, která ho stihla bez jeho úmyslné viny, může mu ministerstvo školství a národní osvěty v dohodě s ministerstvem financí připočísti k jeho započitatelné době služební dobu až do 10 let pro výměru odpočivného.