§ 36.
(1) Duchovní, kteří se stali bez své viny neschopnými jakéhokoli výdělku pro oslepnutí, pomatení mysli nebo jinou chorobu před dosažením pátého služebního roku, mají nárok na odpočivné ve výši nejnižší výměry stanovené v § 34.
(2) Stalo-li by se duchovnímu takovéto neštěstí ve službě, může u ministerstvo školství a národní osvěty v dohodě s ministerstvem financí povoliti i větší výhodu.