§ 35.
(1) Nárok na výplatu odpočivného počíná prvním dnem měsíce následujícího po zproštění činné služby (§ 21, odst. 3.).
(2) Nároku na odpočivné pozbývá duchovní mimo případ naznačený v § 64:
1. zemřel-li;
2. byl-li opětně ustanoven v činné službě duchovní v některé církvi nebo náboženské společnosti státem uznané. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může ministerstvo školství a národní osvěty dáti svolení, aby trvale pensionovaný duchovní byl opětně ustanoven ve veřejné duchovní správě (§§ 4 nebo 182);
3. mešká-li mimo oblast republiky Československé bez svolení poukazujícího úřadu;
4. pozbyl-li československého státního občanství;
5. vstoupil-li do služeb cizího státu bez svolení příslušných československých úřadů;
6. byl-li odsouzen rozsudkem trestního soudu k trestu, se kterým podle zákona nebo podle rozsudku je spojena ztráta nároku na odpočivné, a to od okamžiku, kdy rozsudek nabyl moci práva, při podmíněném odsouzení od okamžiku, kdy nabylo právní moci usnesení soudu, kterým nařízen výkon odloženého trestu;
7. byla-li vyslovena ztráta nároků na odpočivné příslušným jeho nadřízeným úřadem (§ 6), pokud se to nepříčí platným předpisům státním;
8. uplynula-li lhůta, na kterou bylo odpočivné dočasně přiznáno;
9. zřekl-li se nároku na odpočivné.