§ 31.
(1) Služební dobou, započitatelnou pro výměru odpočivného, jest nejen doba v kterékoli církvi státem uznané skutečně bez přerušení ztrávená v činné veřejné duchovní správě nebo v činné službě označené v § 182, nýbrž i doba bez přerušení skutečně ztrávená v jiné veřejné církevní službě, pokud s ní je normálně spojeno právo na pensijní zaopatření a pokud nebyla jinak pensijně zhodnocena a konečně válečná léta, započítatelná pro vyměření odpočivného podle zásady zákona č. 245/1920 Sb. z. a n. Při tom nerozhoduje, že pensijní příspěvky se platí teprve od účinnosti zákona č. 122/1926 Sb. z. a n.
(2) V případech zvláštního zřetele hodných může ministerstvo školství a národní osvěty v dohodě s ministerstvem financí a ministerstvem vnitra prominouti následky přerušení služební doby.