§ 192.
(1) S profesory, kteří biskupovým nařízením učiněným ve shodě se státní správou, avšak nikoli proto, že vzdali se služby nebo že jim bylo odňato poslání k úřadu učitelskému, z úřadu vystoupili a jsou neschopni ke správě duchovní nebo k jinému církevnímu úřadu, budiž co se týče jejich zaopatření naloženo podle pravidel, která platí pro profesory při státních školách středních.
(2) Ti profesoři, kteří by, nedokonavše vpočitatelného služebního času deseti let, ke každé další církevní potřebě stali se nezpůsobilými, buďte co do svého odpočivného pokládáni za rovny samostatným duchovním správcům podle zákonných ustanovení tou dobou platných.
(3) Služební léta, která před nastoupením systemisovaného místa učitelského při některém theologickém učilišti ztrávena byla v duchovní správě nebo v některém jiném církevním úřadě, budou při vyměřování odpočivného čítána tím způsobem, že počítána budou za tři služební léta učitelská čtyři služební léta takto ztrávená.
(4) Přestoupí-li některý profesor do duchovní správy, pozbude sice nároku na odpočivné podle předcházejících ustanovení, budou mu však při vyměřování odpočivného podle pravidel pro samostatné správce duchovní čítána po každé tři služební léta v učitelském úřadě ztrávená za čtyři léta správy duchovní.
(5) Obdrží-li profesor jsoucí ve výslužbě s příjmy spojený úřad církevní, zanikne jeho nárok na odpočivné.