§ 13.
(1) Doba, ztrávená před nabytím československého státního občanství v činné veřejné duchovní správě nebo v činné službě naznačené v § 182 anebo v jiné veřejné církevní službě, nezapočítává se do služební doby započítatelné podle §§ 11 a 12.
(2) Výjimkou však se započítává těm duchovním, kteří po 28. říjnu 1918 nabyli československého státního občanství podle ústavních zákonů ze dne 9. dubna 1920, č. 236 Sb. z. a n., nebo ze dne 1. července 1926, č. 152 Sb. z. a n., a před tím byli nepřetržitě státními občany rakouskými neb uherskými nebo německými, jak pro převod do nových platů, tak i pro zvýšení kongruy a pro výměru odpočivného podle zák. č. 122/1926 Sb. z. a n., doba ztrávená před 28. říjnem 1918 při správě farních úřadů nebo při jiné veřejné duchovní správě na území některého ze států, jehož část připadla k Československé republice, jakož i doba od 28. října 1918 do nabytí československého státního občanství, po kterou byli skutečně ustanoveni a činni v Československé republice při správě farních úřadů nebo při jiné veřejné duchovní správě. Nemají však nároku na doplatek kongruálních platů za dobu, po kterou nebyli československými státními občany.