§ 10.
(1) Výchovné přísluší s obmezeními níže uvedenými na vlastní, nevlastní neb adoptované děti, které jsou nezaopatřeny a mají československé státní občanství. Které děti se pokládají za nezaopatřené, řídí se předpisy platnými pro státní pragmatikální úředníky.
(2) Na děti starší 18 roků přísluší výchovné jen:
1. studují-li na učilišti veřejném nebo právem veřejnosti nadaném, až do dokončeného studia, nejdéle však,
a) do dokonaného 21. roku věku při studiu na středních neb odborných školách,
b) do dokonaného 24. roku věku při studiu na vysokých školách, avšak jen studují-li s řádným prospěchem, anebo
2. jsou-li pro trvalou duševní nebo tělesnou chorobu k jakémukoli výdělku neschopny.
(3) Na děti, které se zdržují v cizině nebo tam navštěvují školu, přísluší výchovné jen, má-li duchovní trvalé úřední působiště v cizině. Výjimky může povoliti v odůvodněných případech ministerstvo školství a národní osvěty v dohodě s ministerstvem financí.
(4) Na děti, které nežijí ve společné domácnosti s otcem, přísluší otci výchovné v plné výměře jen tehdy, přispívá-li na jejich výživu aspoň částkou rovnající se částce stanoveného výchovného, jinak pouze částkou, kterou skutečně přispívá na jejich výživu. Na děti nevlastní neb adoptované přísluší výchovné jen, není-li tu jiné osoby podle platných předpisů k výživě povinné a schopné.
(5) Za podmínek předchozích odstavců přísluší výchovné též na schovance, pokud schovanecký poměr byl založen smlouvou uzavřenou před poručenským soudem (úřadem), není-li za výživu (výchovu) smluvena nebo placena náhrada a není-li tu jiné osoby podle platných předpisů k výživě povinné a schopné.
(6) Nárok na výchovné, jakož i každou okolnost, která má vliv na trvání nároku nebo na výši výchovného, musí oprávněný včas ohlásiti a případně podmínky nároku prokázati. Nesprávná udání jsou trestna podle všeobecných předpisů trestních a disciplinárních.
(7) Také všechna ostatní ustanovení § 144 zákona č. 103/1926 Sb. z. a n., platí i pro duchovenstvo.