§ 1.
(1) Byl-li obsahem periodického tiskopisu spáchán zločin křivého obvinění podle § 209 trestního zákona ze dne 27. května 1852, č. 117 ř. z., § 514 vojenského trestního zákona ze dne 15. ledna 1855, č. 19 ř. z., zločin nebo přečin křivého obvinění podle §§ 227 a 229 trestního zákona čl. V/1878 nebo přečin trestný podle §§ 1 až 4 zákona ze dne 28. června 1933, č. 108 Sb. z. a n., o ochraně cti, platí o trestní odpovědnosti za obsah ustanovení zákonů trestních, pokud v tomto zákoně není jinak ustanoveno.
(2) Může-li býti původce nebo, je-li jich více, aspoň jeden z nich ihned stíhán a postaven před tuzemský soud, lze z osob, jež spolupůsobily při redakci, vydání, tisku nebo při obvyklém rozšiřování tiskopisu, nejsou-li původci, stíhati jedině odpovědného redaktora, toto ustanovení platí i, odpadla-li překážka, aby byl původce stíhán nebo postaven před tuzemský soud, aspoň do vynesení rozsudku první stolice.
(3) Původcem je, kdo proto, aby urážlivá zpráva byla uveřejněna tiskem, 1. zprávu sepsal, 2. v tom obsahu, jak byla uveřejněna, ji objednal, 3. nejsa redaktorem periodického časopisu, uveřejnění v tomto tiskopisu nařídil, nebo 4. dal informace v takové zprávě použité, pokud zpráva souhlasí s informací.
(4) Tam, kde zákon mluví o zprávě, rozumí se tím obsah tiskopisu (odst. 1.) vůbec.