Článek 25
1. V případech určení poručenství či opatrovnictví, týkajících se občanů smluvních stran, mají pravomoc justiční orgány té smluvní strany, jejímž občanem je osoba, jíž má být ustanoven poručník nebo opatrovník, za předpokladu, že tato smlouva nestanoví jinak.
2. V případě, kdy je nutno učinit opatření v zájmu osoby, která je občanem jedné smluvní strany a jíž má být ustanoven poručník nebo opatrovník, jehož bydliště, pobyt nebo majetek je na území druhé smluvní strany, justiční orgán této smluvní strany vyrozumí neprodleně orgán příslušný podle odstavce 1 tohoto článku.
3. V případech, které nesnesou odkladu, justiční orgán jedné smluvní strany může sám učinit předběžná nezbytná opatření podle svého právního řádu; je však současně povinen neprodleně informovat orgán druhé smluvní strany příslušný podle odstavce 1 tohoto článku a zaslat mu zároveň kopie dokladů o přijatých opatřeních. Tato opatření zůstávají v platnosti do doby, než příslušný justiční orgán druhé smluvní strany přijme jiné rozhodnutí.