§ 7a
Dítě svěřené do náhradní rodinné péče nebo přijaté do ústavní péče rozhodnutím příslušného orgánu, pokud není státním občanem České republiky a nebylo mu uděleno povolení k trvalému pobytu na jejím území, je oprávněno trvale pobývat na území České republiky po dobu náhradní rodinné nebo ústavní péče, je-li alespoň jedna osoba, jíž je dítě svěřeno do náhradní rodinné péče, přihlášena k trvalému pobytu na území České republiky, nebo se na území České republiky nachází ústav, ve kterém je dítě umístěno. Toto oprávnění vzniká dnem právní moci rozhodnutí o svěření dítěte do náhradní rodinné péče nebo rozhodnutí o přijetí dítěte do ústavní péče, nejdříve však dnem 1. srpna 1996.