§ 4.
(1) Trest státního vězení a trest na svobodě, který má býti vykonán podle předpisů o výkonu trestu státního vězení (§ 1, odst. 1., § 2, odst. 1., § 3), může soud v rozsudku zostřiti toliko samovazbou nebo vypověděním, a to jen tehdy a do té míry, pokud to trestní zákon u onoho druhu trestu, který byl uložen nebo na jehož místě byl trest státního vězení uložen, dovoluje nebo nařizuje.
(2) Zatímná vazba (zatímně zadržení) a vyšetřovací vazba, kterou vytrpěl odsouzený před prohlášením i po prohlášení rozsudku první stolice pro trestný čin, za který byl uložen trest státního vězení nebo jiný trest na svobodě, který má býti vykonán podle předpisů o výkonu trestu státního vězení, budiž započtena vždy celá do trestu.
(3) Pokud při odsouzení pro trestný čin, za který byl uložen trest státního vězení nebo trest na svobodě, který má býti vykonán podle předpisů o výkonu trestu státního vězení, podle platných zákonů nastane nebo bude soudem vyslovena ztráta vyznamenání, řádů a čestných odznaků, veřejných služeb, hodností a funkcí, akademických hodností a povolání, pro něž je taková hodnost podmínkou, ztráta odpočivných a zaopatřovacích požitků, platů z milosti i veškerých jiných platů z peněz veřejných, ztráta jiných práv a oprávnění, ztráta způsobilosti k nabytí a opětnému nabytí uvedených práv a oprávnění, jakož i ztráta práva voliti a volen nebo povolán býti k veřejné funkci nebo hlasovati ve věcech veřejných, pomíjí nezpůsobilost k nabytí neb opětnému nabytí těchto práv a oprávnění dnem, kdy trest byl vykonán nebo prominut nebo jeho výkon byl promlčen.
(4) Závisí-li užití jiných zákonných ustanovení na druhu trestu na svobodě, rozhoduje druh trestu, který na čin stanoví obecné zákony trestní.