§ 2.
(1) Ustanovení § 1 platí také, jsou-li aspoň u jednoho ze sbíhajících se trestných činů splněny podmínky uvedené v § 1, odst. 1., a ostatní s ním se sbíhající trestné činy jsou toliko přestupky nebo přečiny nepatrného významu a nespočívající na nízké nebo nečestné pohnutce. Nejsou-li ostatní sbíhající se trestné činy takové povahy, uloží se trest podle obecných ustanovení, avšak soud může, přihlížeje k povaze sbíhajících se trestných činů, vysloviti, že určitá část trestu má býti vykonána podle předpisů o výkonu trestu státního vězení (§ 5).
(2) Týmiž zásadami třeba se říditi při ukládání trestu za trestný čin, kterým bylo porušeno několik trestních zákonů, a při ukládání úhrnného nebo sjednoceného trestu podle §§ 517 a 518 býv. uh. trestního řádu.
(3) Má-li býti na odsouzeném vykonán vedle trestu státního vězení trest na svobodě jiného druhu, vykoná se trest státního vězení naposledy. To platí obdobně také, má-li býti podle předpisů o výkonu trestu státního vězení vykonána toliko část trestu.