123/1923 Sb. Zákon, kterým se mění některá ustanovení zákonů o soudní příslušnosti, o soudním řízení v občanských věcech, o exekučním řízení, o pozůstalostním řízení a o poručenských věcech. - Článek XI.

Článek XI.

1. § 19, odst. 4., zák. čl. LX z r. 1881 (exekučního zákona) zní: "K výkonu exekuce vysílají se soudní exekutorové, nebo kde jich není nebo v naléhavých případech, jsou-li soudní exekutoři jinak zaměstnáni, nebo jsou-li pro to závažné důvody, úředníci soudní kanceláře nebo soudní zřízenci (podúředníci). Teoretická a praktická kvalifikace soudních zřízenců bude stanovena nařízením. Soudním zřízencům nesmí býti přikázán popis a odhad nemovitostí a jejich příslušenství. Obtížnější věci exekučního výkonu buďtež pokud možno vykonány kancelářskými úředníky, nevykonávají-li jich soudní exekutorové."

2. Zák. čl. LX z r. 1881 doplňuje se tímto ustanovením: "Proti obci, ústavu ve státní správě nebo ústavu, který byl prohlášen výrokem správního úřadu za veřejný a všeužitečný, může býti povolena exekuce k vydobytí peněžitých pohledávek, nejde-li o výkon smluvného zástavního práva, jen na takové majetkové částky, kterých lze použiti k uspokojení vymáhajícího věřitele, aniž se děje újma veřejným zájmům, jichž hájiti sluší obci neb ústavu. Prohlášení, pokud přípustná jest exekuce na určité majetkové částky, vydá okresní úřad, v jehož obvodu majetek jest. Exekuce provedená proti těmto ustanovením nemá právního účinku."