ČÁST 2: Nejlepší ekologická praxe
1. Nejlepší ekologická praxe znamená uplatnění nejvhodnějšího spojení opatření a strategie ochrany životního prostředí v dotyčném sektoru.
2. Při určování toho, jaká kombinace opatření tvoří nejlepší ekologickou praxi, obecně nebo v jednotlivých případech, by měla být zvláštní pozornost věnována:
- principu preventivní péče
- principu odpovědnosti: ohrožení životního prostředí výrobky a jejich výrobou, používáním i likvidací
- principu minimalizace: šetření zdrojů včetně energie a náhrady méně znečišťujícími činnostmi nebo látkami
- rozsahu používání
- potenciálnímu prospěchu či poškození životního prostředí nahrazujícími činnostmi či materiály
- pokroku a změnám ve vědeckém poznání a chápání problémů
- časovým limitům pro uskutečnění
- sociálním a ekonomickým důsledkům.
3. Z uvedeného vyplývá, že "nejlepší ekologická praxe" pro konkrétní zdroj se bude s časem měnit s tím, jak se vyvíjejí technologie, ekonomické a sociální faktory a vědecké poznání a chápání problémů.
4. Jestliže zmenšení dopadů plynoucí z použití nejlepší ekologické praxe nevede k výsledkům přijatelným z hlediska životního prostředí, musí být uplatněna ještě dodatečná opatření a současně také znovu definován pojem nejlepší ekologické praxe.
------------------------------------------------------------------