§ 10
Příplatek za cizí jazyk
(1) Pracovníkovi, od něhož organizace vyžaduje používání cizího jazyka při výkonu funkce a který jeho znalost prokáže, může organizace poskytovat příplatek, pokud jeho používání nehodnotí při určení výše základního platu v rámci rozpětí (§ 3).
(2) Výše příplatku může činit za každý jazyk až 100 Kčs měsíčně, a pokud znalost jazyka je prokázána státní zkouškou, až 200 Kčs měsíčně.
(3) Příplatek nelze poskytovat pracovníku za jeho občasné používání cizího jazyka na úrovni obvyklých znalostí odpovídajících stupni školního vzdělání, který se požaduje pro výkon příslušné funkce, a dále za jeho znalost českého a slovenského jazyka, popřípadě jazyka národnostní menšiny, který se běžně používá v oblasti, v níž národnostní menšina žije a pracovník trvale pracuje.