§ 8
Druhy státních jazykových zkoušek
(1) Státní jazykové zkoušky jsou základní, všeobecné nebo speciální. Státní speciální jazykovou zkoušku je možné vykonat pro obor překladatelský a pro obor tlumočnický.
(2) Státní jazykovou zkouškou se ověřuje stupeň osvojení cizího jazyka v rozsahu stanoveném podle druhu státní jazykové zkoušky zkušebním řádem, který je přílohou této vyhlášky.
(3) Státní základní jazykovou zkoušku lze konat až po dovršení 17 let, ostatní státní jazykové zkoušky až po dovršení 18 let. Ředitel jazykové školy může výjimečně povolit vykonání státní všeobecné jazykové zkoušky i uchazeči mladšímu 18 let, jestliže uchazeč prokáže, že získal požadované znalosti intenzívním studiem jazyka nebo při dlouhodobém pobytu v zahraničí. Státní speciální jazykové zkoušce se mohou podrobit kandidáti, kteří s úspěchem vykonali státní všeobecnou jazykovou zkoušku. Ředitel jazykové školy může povolit výjimku kandidátovi, který prokáže požadované znalosti dokladem o získání vysokoškolské kvalifikace v příslušném studijním oboru, případně jiným dokladem.
(4) Státní jazykovou zkoušku může vykonat i občan, který na jazykové škole nestudoval.
(5) Vysvědčení o úspěšně vykonané státní jazykové zkoušce je průkazem o dosažení jazykových znalostí a dovedností určitého stupně pro pracovní činnosti, při kterých se vyžaduje znalost cizího jazyka, nenahrazuje však stupeň vzdělání.
(6) O státní jazykové zkoušce se vede protokol.