§ 9
Doba, po kterou přísluší příjmy z pracovního poměru, a podmínky vzniku a zániku nároku na ně
(1) Základní plat přísluší, pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak, ode dne, kdy byly splněny podmínky pro jeho přiznání, s výjimkou doby
a) neomluvené nepřítomnosti v práci,
b) neplaceného pracovního volna,
c) neschopnosti k práci pro nemoc nebo úraz, pokud tato neschopnost přesahuje dobu 6 týdnů, nebo pokud si učitel nemoc (úraz) způsobil úmyslně nebo hrubou nedbalostí; lhůta 6 týdnů se prodlužuje o 2 týdny učitelům, jejichž zaměstnání ve veřejné službě ke dni onemocnění (úrazu) trvá již 10 roků, a o další týden za každých dalších 5 roků zaměstnání ve veřejné službě,
d) nepřítomnosti v práci pro těhotenství nebo mateřství, pokud tato nepřítomnost přesahuje dobu 6 týdnů; není-li však učitelka zaměstnána ve veřejné službě alespoň 2 roky, nepřísluší základní plat od počátku nepřítomnosti v práci.
(2) V odůvodněných případech může Státní úřad pro věci církevní povoliti výjimky z ustanovení odstavce 1 písm. c) a d) podle směrnic, které stanoví vláda.
(3) O přídavku na děti, výplatě příjmů z pracovního poměru, administrativních srážkách a doplatcích a přeplatcích na příjmech z pracovního poměru platí ustanovení platná pro státní zaměstnance, na které se vztahuje zákon.