Definice
Elektroměr k měření činné energie je zařízení, které měří činnou elektrickou energii spotřebovanou v elektrickém obvodu.
I = elektrický proud protékající elektroměrem;
I = stanovený referenční proud, pro který byl elektroměr v připojení přes
n měřicí transformátor navržen;
I = nejmenší stanovená hodnota proudu I, při níž elektroměr zaznamenává
st činnou elektrickou energii při účiníku rovném 1 (u vícefázových
elektroměrů se symetrickou zátěží);
I = hodnota proudu I, nad kterou leží chyba elektroměru v mezích největších
min dovolených chyb (MPE) (u vícefázových elektroměrů se symetrickou zátěží);
I = hodnota proudu I, nad kterou leží chyba elektroměru v mezích nejmenší
tr MPE odpovídající označení třídy elektroměru;
I = maximální hodnota proudu I, pro kterou chyba elektroměru leží v mezích
max MPE;
U = napětí přiváděné do elektroměru;
U = stanovené referenční napětí;
n
f = kmitočet napětí přiváděného do elektroměru;
f = stanovený referenční kmitočet;
n
PF = účiník = cosφ = cosinus úhlu fázového posunu φ mezi I a U.
Zvláštní požadavky