Článek 23
Peněžité dávky a zhoršení nemoci
(1) Peněžité dávky v případě pracovního úrazu nebo nemoci z povolání poskytuje podle svých právních předpisů instituce toho smluvního státu, na jehož území došlo k pracovnímu úrazu, nebo kde byla naposledy vykonávána činnost, která mohla způsobit tuto nemoc z povolání.
(2) Jestliže osoba, která z titulu nemoci z povolání, pobírala nebo pobírá peněžitou dávku k tíži instituce jednoho smluvního státu, požádá z důvodu zhoršení nemoci vyvolané výkonem činnosti, která podle právních předpisů druhého smluvního státu může vyvolat nemoc z povolání, o dávku instituci druhého smluvního státu, nese i nadále instituce prvního smluvního státu náklady na dávky, bez ohledu na zhoršení, podle svých právních předpisů. Instituce druhého smluvního státu přizná dávku ve výši rozdílu mezi dávkou po zhoršení a dávkou, která by náležela při vzniku této nemoci podle jeho právních předpisů.