Článek 12
Věcné dávky
(1) Osoba, která má nárok na věcné dávky podle právních předpisů jednoho smluvního státu a jejíž stav v době pobytu na území druhého smluvního státu vyžaduje neodkladné poskytnutí nezbytných dávek, má nárok na věcné dávky od instituce v místě pobytu k tíži kompetentní instituce.
(2) Příslušné úřady obou smluvních států zvláštním ujednáním blíže vymezí pojem poskytnutí neodkladné a nezbytné péče uvedené v odstavci 1 tohoto článku.
(3) Osoba, která má nárok na věcné dávky podle právních předpisů jednoho smluvního státu a od kompetentní instituce obdržela souhlas k vycestování na území druhého smluvního státu za účelem léčení, které vyžaduje její zdravotní stav, má nárok na věcné dávky k tíži kompetentní instituce od instituce druhého smluvního státu podle právních předpisů, které sama uplatňuje, jako by se jednalo o jejího pojištěnce.
(4) S předchozím souhlasem kompetentní instituce může být osobě uvedené v odstavci 1 tohoto článku poskytnuta na území druhého smluvního státu zdravotní péče i ve větším rozsahu jakož i přeprava na území prvého smluvního státu. Předchozího souhlasu není třeba, je-li poskytnutí těchto dávek neodkladné, neboť v opačném případě by došlo k vážnému ohrožení života nebo zdraví této osoby.