2.1.2.1 CO2 z výroby slínku
Emise se vypočtou na základě obsahu uhličitanů ve vstupu do procesu (výpočetní metoda A) nebo množství vyrobeného slínku (výpočetní metoda B). Oba tyto přístupy se považují za rovnocenné a provozovatel může kterýkoli z nich použít pro ověření výsledků druhé metody.
Výpočetní metoda A: založená na vstupu do pece
Výpočet je založen na obsahu uhličitanů ve vstupech do procesu (včetně popílku nebo vysokopecní strusky). V případě, že prach z cementářské pece a prach z bypassu opouštějí pecní systém se tyto množství odečtou od spotřeby surovin a případné emise vypočtou podle oddílu 2.1.2.2. Neuhličitanový uhlík je touto metodou zachycen, a proto se nepoužije oddíl 2.1.2.3.
Emise CO2 se vypočtou pomocí tohoto vzorce:
emise CO = ∑ [aktivitní údaje * emisní faktor * konverzní faktor]
2slínek
kde:
a) Aktivitní údaje
Jestliže není charakterizována surová moučka jako taková, použijí se tyto požadavky odděleně pro každý z příslušných vstupů obsahujících uhlík do pece (jiných než paliva), např. vápenec nebo břidlice, aby nedošlo k dvojímu započtení nebo k vynechání v důsledku vrácených nebo vynechaných materiálů. Čisté množství surové moučky lze stanovit pomocí empirického poměru surové moučky/slínku specifického pro dané místo, který je nutno aktualizovat nejméně jedenkrát za rok podle pokynů týkajících se osvědčených postupů v odvětví.
Úroveň 1: Čisté množství příslušného vstupu do pece [t] spotřebované během sledovaného období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 7,5 %.
Úroveň 2: Čisté množství příslušného vstupu do pece [t] spotřebované během sledovaného období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 5,0 %.
Úroveň 3: Čisté množství příslušného vstupu do pece [t] spotřebované během sledovaného období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 2,5 %.
b) Emisní faktor
Emisní faktory se vypočtou a vykážou v jednotkách hmotnosti CO2 uvolněného na tunu každého příslušného vstupu do pece. Stechiometrické koeficienty uvedené v tabulce č. 4 se použijí pro převedení údajů o složení na emisní faktory.
Množství příslušných uhličitanů, včetně
CaCO a MgCO ,
3 3
obsažených v každém příslušném materiálu vstupujícího do pece, se stanoví podle § 12. To se může provést pomocí termogravimetrických metod.
Tabulka č. 4: Stechiometrické koeficienty
+-------+-------------------------------+
| Látka | Stechiometrické koeficienty |
+-------+-------------------------------+
| CaCO | 0,440 [t CO /t CaCO ] |
| 3 | 2 3 |
+-------+-------------------------------+
| MgCO | 0,522 [t CO /t MgCO ] |
| 3 | 2 3 |
+-------+-------------------------------+
| FeCO | 0,380 [t CO /t FeCO ] |
| 3 | 2 3 |
+-------+-------------------------------+
| C | 3,664 [t CO /t C] |
| | 2 |
+-------+-------------------------------+
c) Konverzní faktor
Úroveň 1: Uhličitany opouštějící pec se konzervativně pokládají za nulové, tj. předpokládá se úplná kalcinace a konverzní faktor 1.
Úroveň 2: Uhličitany a ostatní uhlík opouštějící pec ve slínku jsou hodnoceny pomocí konverzního faktoru s hodnotou mezi 0 a 1. Provozovatel může uvažovat úplnou přeměnu pro jeden nebo několik vstupů do pece a přiřadit nepřeměněné uhličitany nebo ostatní uhlík ke zbývajícímu vstupu nebo zbývajícím vstupům do pece. Dodatečné stanovení příslušných chemických parametrů produktů se provádí podle § 12.
Výpočetní metoda B: založená na produkci slínku
Tato výpočetní metoda je založena na množství vyrobeného slínku. Emise CO2 se vypočtou podle tohoto vzorce:
emise CO = aktivitní údaje * emisní faktor * konverzní faktor
2slínek
CO2 uvolněný při kalcinaci prachu z cementářské pece a prachu z bypassu je třeba uvažovat v případě, že tento prach opouští pecní systém (viz 2.1.2.2) spolu s potenciálními emisemi z neuhličitanového uhlíku v surové moučce (viz 2.1.2.3). Emise z výroby slínku a z prachu z cementářské pece, prach z bypassu a neuhličitanový uhlík ve vstupních materiálech se vypočtou odděleně a přičtou k celkovým emisím:
emise CO [t] = emise CO [t] + emise CO [t] +
2celkový proces 2slínek 2prach
+ emise CO
2neuhličitanový uhlík
Emise vztahující se k množství vyrobeného slínku
a) Aktivitní údaje
Výroba slínku [t] za sledované období se stanoví buď
- přímým vážením slínku, nebo
- na základě dodávek cementu pomocí následujícího vzorce, který vypovídá o materiálové bilanci, která bere v úvahu expedici slínku, dodávky slínku, jakož i změnu zásob slínku:
vyrobený slínek [t] =
((dodávky cementu [t] - změna zásob cementu [t]) * poměr slínek/cement [t slínku/t cementu)] - [dovezený slínek [t]) + (vyvezený slínek [t]) - (změna zásob slínku [t])
Poměr cement/slínek se buď odvodí pro každý z různých produktů cementu v souladu s § 12, nebo se vypočte z rozdílu dodávek cementu a změn zásob a všech materiálů použitých jako přísady do cementu, včetně prachu z bypassu a prachu z cementářské pece.
Úroveň 1: Množství slínku [t] vyrobené během sledovaného období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 5,0 %.
Úroveň 2: Množství slínku [t] vyrobené během sledovaného období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 2,5 %.
b) Emisní faktor
Úroveň 1: Emisní faktor: 0,525 t CO2/t slínku
Úroveň 2: Provozovatel aplikuje národně specifické emisní faktory, které Česká republika vykázala ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu.
Úroveň 3: Množství CaO a MgO v produktu se stanoví v souladu s § 12.
Stechiometrické koeficienty uvedené v tabulce č. 5 se použijí na převedení údajů o složení na emisní faktory za předpokladu, že veškerý CaO a MgO pochází z příslušných uhličitanů.
Tabulka č. 5: Stechiometrické koeficienty
+------+--------------------------------------+
| | Stechiometrické koeficienty [t CO ]/ |
| Oxid | 2 |
| | [t oxid kovů alkalických zemin] |
+------+--------------------------------------+
| CaO | 0,785 |
+------+--------------------------------------+
| MgO | 1,092 |
+------+--------------------------------------+
c) Konverzní faktor
Úroveň 1: Množství (neuhličitanového) CaO a MgO v surovinách se konzervativně pokládá za nulové, tj. předpokládá se, že veškerý vápník a hořčík v produktu pochází ze surovin obsahujících uhličitany, což se vyjádří konverzním faktorem o hodnotě 1.
Úroveň 2: Množství (neuhličitanového) CaO a MgO v surovinách se vyjádří pomocí konverzních faktorů s hodnotou mezi 0 a 1, přičemž hodnota 1 odpovídá úplné přeměně uhličitanů v surovinách na oxidy. Další stanovení příslušných chemických parametrů surovin se provádí podle § 12. Lze k tomu použít termogravimetrické metody.