§ 1
(1) Ustanovení tohoto nařízení se vztahují na zaměstnance ve stavebnictví a v oborech se stavebnictvím souvisících, s výjimkou zaměstnanců, na které se vztahuje zákon o soukromých zaměstnancích, učňů a zaměstnanců uvedených v odstavci 4.
(2) Zaměstnanci ve stavebnictví se podle tohoto nařízení rozumějí zaměstnanci v závodech podniků národních, komunálních, družstevních i soukromých, provádějících stavební práce investiční nebo udržovací povahy, a to všechny práce hlavní stavební výroby a z prací pomocné stavební výroby práce malířské, lakýrnické (natěračské), dlaždičské, pokryvačské, asfaltérské, štukatérské, kladečské a obkládačské, teracářské a isolatérské (utěsňovací). Zaměstnanci v oborech se stavebnictvím souvisících se podle tohoto nařízení rozumějí zaměstnanci pracující v lomech, štěrkovnách, pískovnách nebo cihelnách.
(3) Za závody podle odstavce 2 se považují též závodní oddělení, dílny, sklady a ložiště.
(4) Ustanovení tohoto nařízení se nevztahují na zaměstnance stavebních závodů a závodů se stavebnictvím souvisících, v nichž jsou všichni zaměstnanci zaměstnáni po celý rok.
(5) Vznikne-li pochybnost, zda se toto nařízení vztahuje na zaměstnance některého závodu, rozhodne příslušný okresní národní výbor po vyjádření příslušného orgánu jednotné odborové organisace.