§ 63
Právo chudých povolí soud, jestliže strana, která o to žádala, nemůže zapraviti náklady sporu bez zkrácení nutné výživy pro sebe a osoby, k jejichž výživě je podle zákona povinna, a zamýšlené domáhání se nebo bránění práva se nejeví svévolným nebo zřejmě marným. Jde-li o nárok, jehož strana nabyla postupem, nelze povolit právo chudých, je-li důvodné podezření, že k postupu došlo proto, aby pro spor bylo dosaženo práva chudých.
Není-li zvláštních mezinárodních úmluv, povoluje soud cizincům právo chudých za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako československým státním občanům, přiznává-li domovský stát cizinců právo chudých československým státním občanům stejně jako svým. Je-li pochybno, zdali se vzájemnost zachovává, vyžádá si o tom soud prohlášení ministerstva spravedlnosti; toto prohlášení je pro soud závazné.
Osobám bez státní příslušnosti, které mají trvalý pobyt na zdejším území, se právo chudých povoluje za stejných podmínek jako československým státním občanům.
Je-li stranou ve sporu úřední orgán, povolí mu soud na návrh právo chudých, jestliže prostředky potřebné k vedení sporu nelze opatřit ani ze spravované majetkové podstaty, ani od osob na vedení sporu hospodářsky zúčastněných, zamýšlené domáhání se nebo bránění práva se nejeví svévolným nebo zřejmě marným a nepřekáží tomu ani ustanovení odstavce 1, věty druhé. To platí přiměřeně, je-li stranou ve sporu zdejší právnická osoba, příčilo-li by se veřejnému zájmu, když by se od sporu upustilo nebo do něho nevstoupilo.