§ 2
(1) Doby zaměstnání (pojištění) ve třetím státě budou hodnoceny
a) pro vznik nároku i pro výši polského důchodu československým občanům, kteří bydlí v Polsku,
b) pro vznik nároku i pro výši československého důchodu polským občanům, kteří bydlí v Československu,
za podmínky, že doba zaměstnání v Polsku, popřípadě v Československu trvá alespoň 10 let.
(2) Výplata důchodu přiznaného s přihlédnutím k dobám zaměstnání (pojištění) ve třetím státě se zastavuje, opustí-li československý občan území Polska a polský občan území Československa. Důchod, na který trvá nárok i bez započtení doby zaměstnání ve třetím státě, bude vyplácen nadále.