Článek 3
Národní zacházení a doložka nejvyšších výhod
1. Každý ze států smluvních stran poskytne na svém území investicím a výnosům investorů druhého státu smluvní strany zacházení, které je řádné a spravedlivé a ne méně příznivé, než jaké poskytuje investicím a výnosům svých vlastních investorů nebo investicím a výnosům investorů jakéhokoli třetího státu, je-li výhodnější.
2. Každý ze států smluvních stran poskytne na svém území investorům státu druhé smluvní strany, pokud jde o řízení, udržování, užívání, využití nebo nakládání s jejich investicí, zacházení, které je řádné a spravedlivé a ne méně příznivé, než jaké poskytuje svým vlastním investorům nebo investorům jakéhokoliv třetího státu, je-li výhodnější.
3. Ustanovení o národním zacházení a doložce nejvyšších výhod podle tohoto článku se nebude vztahovat na výhody, které poskytuje stát smluvní strany na základě svých závazků jako člena celní, hospodářské nebo měnové unie, společného trhu nebo zóny volného obchodu.
4. Stát smluvní strany je srozuměn s tím, že závazky státu druhé smluvní strany jako člena celní, hospodářské nebo měnové unie, společného trhu nebo zóny volného obchodu zahrnují závazky vyplývající z mezinárodní smlouvy nebo oboustranné smlouvy týkající se této celní, hospodářské nebo měnové unie, společného trhu nebo zóny volného obchodu.
5. Ustanovení této dohody nelze vykládat tak, že zavazují stát jedné smluvní strany poskytnout investorům státu druhé smluvní strany nebo jejich investicím či výnosům takové výhody, upřednostnění nebo výsady, které může stát první smluvní strany poskytovat na základě mezinárodní smlouvy týkající se zcela nebo převážně zdanění.