Článek 3
(1) Účastí na nemocenském pojištění (zabezpečení) a důchodovém zabezpečení se rozumí též placení pojistného.
(2) Zaměstnavatel, který zaměstnává zaměstnance na území druhého smluvního státu, plní v nemocenském pojištění a důchodovém zabezpečení povinnosti podle vnitrostátních předpisů tohoto státu; je-li způsob nebo rozsah plnění takových povinností závislý na počtu zaměstnanců, rozhodující je počet zaměstnanců na území tohoto státu. Nemá-li zaměstnavatel na území tohoto smluvního státu útvar pro zpracování mezd, je povinen předložit v případě kontroly příslušné doklady nositeli zabezpečení tohoto státu, a to zpravidla prostřednictvím nositele zabezpečení státu, v němž má takový útvar.
(3) Není-li stanovena vnitrostátními předpisy místní příslušnost nižší složky nositele zabezpečení, řídí se místem pracoviště jednotlivých zaměstnanců, pokud se zaměstnavatel nedohodne s příslušným nositelem zabezpečení jinak.
(4) Pro účely článku 7 Smlouvy jsou osoby samostatně výdělečně činné nemocensky pojištěny (zabezpečeny) a důchodově zabezpečeny v místě, kde je činnost vykonávána. Spojují-li vnitrostátní předpisy účast na nemocenském pojištění (zabezpečení) a důchodovém zabezpečení s trvalým pobytem, považuje se tato podmínka u těchto osob za splněnou, i když mají tyto osoby trvalý pobyt na území druhého smluvního státu. Vykonává-li osoba samostatně výdělečně činná, která má trvalý pobyt na území jednoho ze smluvních států, činnost na území obou smluvních států, je nemocensky pojištěna a důchodově zabezpečena pouze u nositele pojištění toho smluvního státu, na jehož území má trvalý pobyt. Nemá-li taková osoba trvalý pobyt na území žádného ze smluvních států, je nemocensky pojištěna a důchodově zabezpečena u nositelů pojištění obou smluvních států; k příjmům dosaženým na území druhého smluvního státu přitom nositelé pojištění nepřihlížejí.